Život - muška jenom zlatá?

TIP: nové stránky o veganství a web ticháRadost.cz





Je dost zpráv, z nihž se mi rozklepou kolena..Obzvláště přijde-li taková ze zelené strany. Opakovaně dostávám na vědomí, že Hnutí Duha a další ochr. organizace iniciují masové vraždění tzv. přemnožených zvířat jako prioritní řešení tohoto problému.

Padá na mě hluboký smutek, když vidím, jak i zelení aktivisté, v zájmu dorozumění se s legislativou či v zájmu vizuální fundovanosti svých argumentů, sklouzávají k zrůdnému technicistnímu slovníku legislativců, převádějícímu život a smrt do řeči pouhých statistických údajů a paragrafů.


Kdykoliv bylo v dějinách lidstva pro někoho záhodno použít vraždění jako prosazení svých záměrů, bylo nutno předem vražděné objekty odživotnit, zbavit etické hodnoty. K tomu vždy posloužil právě tento slovník. Živý tvor již není bytost, ale kus, hodně živých tvorů je množstevní stav. Rozsudek smrti se mnohem snadněji podepíše nad nežádoucím stavem kusů, než nad jednou živou bytostí...


Dokonalosti v tomto dosáhli právě myslivci. Jejich hantýrka je vybrušenou ukázkou totální degradace autonomní živé bytosti, zvířete, na materiální objekt, vydaný zcela poprávu naší kulometné manipulaci. Zdá se, že jistá část zelených aktivistů již k témuž etickému kolapsu nemá daleko.


Jistě, je to pochopitelné. Etika je nesmírně ohebná, relativistická kategorie, vždy poplatná tlakům, v nihž se její nositelé ocitají. A tak i zelený aktivista, skřípající zuby bezmocným zoufalstvím nad zmařenou prací, okousanými stromky, může v mysli plynule přejít od idealistického ctění života v každé jeho podobě k materialistické ventilaci v podobě konečného řešení problému s těmi tupými, chlupatými ďábly s parohy či bez.

Pak už nemusí být k daleko ke spolčení se třeba s ďáblem, neřku-li s vlastníky kdysi všem přístupné přírody a jejich vlastnickou argumentací, která etickými idejemi taktéž příliš neoplývá, na rozdíl od finančních kalkulací./Každý přece musí rozumět, že ty jsou dnes zásadní/. V tomto bodu není také daleko k mírné demagogii.

Ze zpráv Hnutí Duha vyplývá, že naše země je plošně zamořená zvířaty tak, že nás v nejbližší době sežerou, nesežereme-li my je. Já se dosti čile pohybuji hlavně v Českém Ráji, V CHKO Kokořínsko a v Českém Středohoří a mohu říci, že setkat se se zvířaty, a to i v pokud možno nejodlehlejších koutech, je stále vzácnější. Odhadl bych to ani ne na polovinu toho, co jsem zažíval v dětství.


Ale i kdyby toto navrhované globální "řešení" bylo nevyhnutelné, jakkoliv v to nevěřím: očekával bych, že ti, kdo jsou k němu dohnáni, budou upřímně zkrušeni žalem, zoufalstvím nad tak hrůznou věcí, jakou je zabíjení nevinných bytostí. Opak je pravdou. Zatím jsem ve zprávách těchto sdružení nezaznamenal ani stopu lítosti, ani stopu soucitu, ani stopu etické úctyk životu, který má být v takových kvantech zmařen. A to je to, co mě irituje nejvíce.


Chápu, že po vraždění, tedy snižování stavů, mají následovat další, snad systémové kroky. Bude-li ale základem tato etická /ne/úroveň, jaké kvality budou? Přehodnotit pojem zvířete jako přírodního či národního bohatství? Výborně - ale jakým směrem? K ještě technicistnější definici živočišné výroby či inventáře kapitalistických přivlastnitelů Přírody, aby byla umožněna ještě pohodlnější manipulace se smrtí? Zrušit myslivce? Výborně, málo po čem léta tolik toužím - ale co je nahradí? Nekontrolovatelná svévole vlastníků pozemků, pořádajících víkendové hony pro celebrity až do "vyčerpání zásob"? Zkorumpovaná státní jednotka, napínající zvířata na Prokrustovo lože nekonsensuálně stanovených norem?

Těžo říci, složitá otázka - opravňuje ale k definitivnímu upření práva důstojného života v přirozeném prostředí zvířatům? Pokud ano, vyřeší možná zelení aktivisté ochranu stromků, zároveň ale přispějí k završení kolapsu krajiny jako duchovního celku /..kdo by ovšem věřil na takové kavárenské bludy, že?../


V případě přemnoženého kůrovce většina zelených aktivistů zastává přirozený průběh. Les pak sice nějakou dobu "vypadá hrozně", poté ale povstává ve větší biodiverzitě, zdravější, odolnější, zkrátka přirozenější. Přiznat stejný samoregulační mechanismus přírody i zvířatům, to už je i na zelené aktivisty moc. Co by se stalo, kdyby se ona zvířata opravdu přemnožila? To se ovšem nedozvíme, protože je se sterilními argumenty včas vyvraždíme. Proto se také nedozvíme, má-li příroda hlubší "mechanismy",než jen tzv. predátory.

Pozorovali jste, co se děje třeba na poli při přemnožení hlodavců? Jejich počet narůstá exponenciálně, roste, roste a najednou - zmizí. Bez predátorů, bez deratizace. Věřím, že jsou odborníci, pracující v těchto oblastech poznání - ale kdo by jim naslouchal, že?

Potřebujeme akutní řešení  jako oběť modle vlastnictví, kterou jsme se rozhodli uctívat po etickém zhroucení předchozí modly kolektivismu. Ochranářům nezbývá, než zacházet s tím, co právě je. Ale pořekadlo zní, že "kdo s čím zachází, tím také schází"..V případě upozadění etických ideálů v ochraně přírody se toho obávám.       Karel z Ráje