S Anežkou kolem listopadu

TIP: vícejazyčný blog o veganství: vegan21.org

S Anežkou kolem listopadu

<<

Uplynulo 25 let od svatořečení Anežky České....Co ten údaj znamená? Nejspíše nic, kromě lidské snahy uchopit zaokrouhleným číslem to neuchopitelné, co je tvořeno Životem a spočívá v něm za každým časem. O možných souvislostech svatořečení a souběžně probíhajících politických změn v listopadu 1989 bylo již řečeno a naspekulováno mnoho – místo změti lidských hlasů vám chci nabídnout alespoň kousek Anežčina TICHA...........

Možná i ti, jež náboženský smysl jejího počínání nezajímá, znají obrys historicky jednoznačně prokazatelného příběhu vznešené středověké princezny, která, aniž by se vzdala možnosti i povinnosti podílet se na formování života v našem království, rozhodla se tak činit změnou svého osobního života a jeho podmínek....Tím, že odešla do materiální chudoby, prostoty a hluboce soustředěné askeze, spojené s bytostným přiblížením se těm nejchudším a nejopomíjenějším, propojila póly společnosti,které mají vždy tendenci se od sebe neustále vzdalovat a tuto společnost na kusy roztrhat dřív, než by mohla dosáhnout skutečného hodnotového vývoje a pokroku. Pokroku, který nespočívá v individuálním obohacení úspěšných predátorů, nýbrž ve vzájemnosti těch, kteří jsou ochotni sdílet hodnoty duchovní, duševní i materiální v zájmu vývoje obecného.

 

Anežkou založený klášter na Františku, který před několika desetiletími jentaktak unikl zbourání a srovnání se zemí, je v srdci řinčící, velkoměstskou virtuální bublinou se nadouvající Prahy místem, kam s velkou vděčností a radostí chodím. Na rozdíl od kostelů, které nemohou být kvůli zlodějům a vandalům vždy otevřeny, aby nabídly svou bezednou náruč blahodárného ticha, zde, ač tov možná kdekdo neví, je možno se, a to zadarmo, což už u nás bohužel vůbec není obvyklé, třeba i hodiny procházet ztichlými ambity, chrámovými prostory, posedět ve vnitřním dvoře s šumícím stromem..Ano, i takovéhle srdce Praha má...Srdce, kde ve stěnách šeptají osudy a touhy těch, kdo tady našli kámen úhelný stavby svého života, i těch, kdo tu našli přijetí, pochopení, bratrskou, sesterskou pomoc pro tělo a naději ve smysl života pro duši.

 

Chodím sem, abych si s pannou a přitom matkou mnohých, Svatou Anežkou, povídal..Nemusím se nijak přetvařovat, můžu říkat vše bez obalu, ač nikoliv bez kontroly...Źe je to pouhý monolog? Nevím, nemám ten pocit...Nejednou jsem už odešel bez předchozí bolesti hlavy či jiné části těla, do níž napadal popel z čadivého ohně mysli, spalujícího těžkosti vlastní i trápení světa....

 

Náhrobek, který zde uvidíte, je pouze symbolický, ostatky Svaté Anežky se nikdy nenašly. Někteří z těch, kdo je dosud hledají, možná skutečně věří staré legendě, podle níž má v této zemi být dobře, až se tyto ostatky najdou...Přitom její živé ostatky stále žhnou tím dobrem, jehož světlo svou rozhodností zapálila. Jen chtít pochopit, přijmout, vzít za své.......Pak by teprve bylo dobře.....

 

Karel z lesa

<<