Čhorteny, kříže, Vesmírní lidé a Krakonoš

TIP: nové stránky o veganství a web ticháRadost.cz

Čhorteny, kříže, Vesmírní lidé a Krakonoš

<<

 

Každý máme nějakou vlohu, sklon k něčemu..Pan Hrušínský ve známém českém filmu plive na lokomotivu, já zase putuju po lesích a kopcích, nic jiného moc neumím..V téhle části země když se rozhlédnete, těžko najdete kopec, na kterém bych nebyl..Vzpomínám na starou písničku Petra Spáleného o nějakém podivínovi, který se den co den ztrácel na přilehlém kopci, a nikdo nevěděl proč, co tam dělá.."Věděli všichni, že zlatý důl to není..Nenosil ssebou krumpáč, ani rýč"...

Ani u mně nejde o hledání zlata či staré munice, nebo o pitoreskní formu sebeukájení dobýváním vrcholů..Na to mám kopce příliš rád, obdivuju je, považuju je za své přátele...Nevidím v nich sice zakuklené Rýbrcouly, ale přesto je svým způsobem považuji za živé, mající svou velmi specifickou povahu..Nosníkem té povahy se zdá být to, jak alespoň některé, jako ostrovy v moři, ční dosud svobodné a téměř nedotčené nad tím okolním oceánem všezregulovanosti..


   Ale ta jejich zářící svoboda není ohrožena jen dynamitem a bagry těžařů...Jsou i jemné, ne příliš nápadné, nedestruktivní, přesto ale jsoucí a působící způsoby, jak si kopce podmaňovat a jejich povahu ubíjet tím, že jim vnucujeme tu svou...


     Myslím, že pohanští předkové nebudovali svá rituální místa na kopcích na oslavu krásy přírody..Krajinné svobody bylo v těch dobách až až a nepokrytým účelem byla snaha přírodu ovládnout a přisvojit si její domělé skryté síly..Novopohani možná jsou již jemnější, na tajemné síly z nich věří asi málokdo, ale industrializovaná krajina je pohanova smrt, a tak ty hromady kamení a klikyháky z klacků, které vrší na některých kopcích, jsou již jen víceméně zkomírajícím zbytkem cítění drsné svobody a nespoutanosti dávných dob..

Ale kopec už není úplně tím, čím byl, jeho vlastní povaha je ovlivněna vnucenou lidskou představou..Když tak na cestě nahoru potkávám stále více přibývající kamenné hromady a hromádky, snažím se představit si motiv těchto stavitelů..Nejsou zde vhodné stromy nebo pískovcové skály, do nihž by se dal nožem vyrýt monogram, a tak tedy alespoň navršíme pyram
 idu z kamenů v podvědomém tlaku touhy stabilizovat jakýmkoliv dostupným způsobem své já v jeho neodvratné pomíjivosti? Nebo je to duchovní zábava či vážně míněná snaha o aplikaci tibetského buddhismu s jeho čhorteny na naše české kopce? A nebo tak lidé projevují individualismem potlačovanou touhu po společenství, když přikládají svůj kámen na kámen, který před nimi, možná v podobném, možná v úplně jiném duchu položil někdo před nimi? A nebo je to jen opičí bití se v hruď "tady jsem byl a je to tady moje"?

Každopádně, na názor kopce samého,/ jenž se nám stává jen dalším projekčním plátnem, dalším patníkem, na němž si,s prominutím,ochčijeme své teritorium/, se při budování švejkovských čhortenů opět nehledí.. I kopec musí držet hubu a krok.


          Ale ani křesťané nezůstávají pozadu. Na jednom úžasném, nespoutaném kopci ve Středohoří, na skále, kde jsem dříve sedával, se nyní tyčí velikánský dřevěný kříž...Pročpak asi? Přišel zde někdo o život? Pak by stačil malý křížek u paty skály..Nebo snad tu kdysi byl a kdosi obnovil tradici? Ale je v tom případě třeba obnovovat všechny tradice, tedy i ty, které nenechají člověkem nedotčená a nepodmaněná ani ta nejdivočejší a nejnepřístupnější místa posledních zbytků opravdové přírody? A nebo snad Kristus bude křížem na kopci přitahován jako magnetem, aby si všiml zdejšího kraje a něco extra pro zdejší své věřící udělal? Kdo zbavil kopec jeho vlastní tváře a pokřtil ho opět stylem "hlava na špalek" zdaleka viditelným způsobem? A nebo jde opět jen o teritoriální výraz z Večerníčku - "Tady je Krakonošovo?"


          Ale jsou zde i trendy převládání novodobého - na jednom kopci, na jeho vrcholovém skalisku, do nějž se pro tvrdost nedalo rýt, byly v puklinách do tvaru ježka zastrkány barevné vizitky Vesmírných lidí - kdo neví, to jsou ti, na něž kousek od naší oběžné dráhy čekají takoví trochu hrůzostrašně krásní mimozemšťané s obrovskými loděmi, připravenými odvézt uschopněné adepty z tohoto příšerného pozemského bordelu, až už nám úplně přeroste přes hlavu.....


           A kopce mlčí a drží...Třeba si říkají "proboha, dokud to nebudou těžaři, tak je to ještě pořád dobrý".....Ale přesto, já to jejich ponížení prožívám vlastním smutkem, že před člověkem neuteču už prostě nikam...


           Zkusme se, prosím, podívat na Ducha, vyzařujícího ze všeho lidmi nezmanipulovaného bytí, zkusme ho vidět v těch tvarech, které povstaly z čisté přirozenosti přírodních souvislostí. Nechme své symboly doma na svých oltářících a zkusme objevit krásu toho, že po nás naopak na místě nic nezůstane..Jen tak umožníme cítit Ducha všem.                                Karel z lesa 

<<