Neoddělujme život od Života

TIP: nové stránky o veganství a web ticháRadost.cz



 
Obsahem těchto stránek je především ochrana zvířat. Mohlo by se ale možná stát, že pro starost o osudy zvířat zapomeneme na to, že často prožívají těžké osudy i lidé.
 
Stává se, že někteří ochránci zvířat natolik zapustí v této sféře kořeny, že už ani nevnímají složité osudy lidí. A jistě to bývá i naopak - že lidé pomáhající v oblasti lidských práv, zapomínají na těžké životy některých zvířat, nebo dokonce snahy o osvobození zvířat považují za něco podřadného.
 
 Chraňme se toho, abychom se v pocitu naléhavosti pomáhat zvířatům nedostali do stavu, kdy už nebudeme vnímat nutnost pomoci lidem, stromům, řekám... Protože jak už jsme zmínili: Život je jeden a nedělitelný.

Nejde zde o to, že bychom měli stíhat být plně zapojení do všech dobročinných aktivit světa. Jde spíše o to, abychom se mentálně neuzavírali pouze do jedné oblasti pomoci trpícím, kterou pak budeme ve své jednostrannosti považovat za jedinou hodnou zájmu.

Nepodléhejme černobílému vidění a neoddělujme život od Života - právě takové oddělování totiž v konečném důsledku přináší opět jen bolest, protože jak známo - vše se vším souvisí.

 
I když nám to tak někdy nepřipadá, je svět, a všechen život v něm, jeden velký organismus, složený z mnoha jednotek. Kdekoliv a jakkoliv se začne kterýkoliv člověk chovat sebestředně, ohrozí tím i harmonii života celkového, a nakonec ve výsledku i svého vlastního života.  A naopak: kdekoliv se kterýkoliv člověk začne chovat harmonicky, zvýší tím kvalitu života všeho, tedy ve finále i života vlastního.  Pečujme tedy o životy lidí, zvířat, stromů, rostlin, i celé přírody a i když je nám jedna oblast bližší než ty ostatní, nevyjímejme je z povědomí.
 

Civilizace, kterou všichni tvoříme, nám většinou předkládá obraz člověka, stojícího na jedné straně života, pak vkládá dělící zeď, a za ní umísťuje zvířata, a někam ještě dál snad rostliny, nerosty, živly, a tak dále. Ve  vztazích člověka k člověku jsme si vytvořili určitá pravidla pro dobré, či alespoň snesitelné soužití. Avšak svět zvířat a ostatního života hodnotíme opravdu krutě - podle toho, jaké pobavení či užitek nám přináší či nepřináší. Toto neblahé, historicky podmíněné, podvědomé paradigma v nás, je ovšem potřeba změnit.

Člověk je schopen na svou stranu dělící hranice přidat ještě své "domácí mazlíčky", protože pejskové a kočičky  "jsou přece tak roztomilí", zvlášť oproti "těm jiným zvířatům".  Jistěže člověk může někdy mít z různých důvodů blíže k psům, kočkám, a jistěže mnoho lidí obdivuje více třeba  koně, než krávy a slepice. To ale v žádném případě neznamená, že by kravička byla něco méně, než kočka nebo pes.  Dochází zde tedy k podivnému vzetí na milost určitých druhů zvířat, a k ještě podivnějšímu odvrácení se od ostatních zvířat a jiných forem života. To je třeba změnit.

Tady ale narážíme na zásadní problém, který lze často vypozorovat i u některých proudů na ochranu zvířat: Jako by zde na jednu stranu byla sice snaha označit za svého bližního nejen člověka, ale i zvíře, avšak  zároveň opět zbylý život ponechat na oné druhé straně dělící zdi. Znovu by zde "pán tvorstva" výsadně určil, koho ještě vzít na milost a koho nikoli. Samozřejmě, že tento svět funguje tak, že jeden život přežívá na úkor druhého, takže například člověk potřebuje k přežití sníst rostliny, ale proč by je kvůli tomu měl vnímat jako podřadnou formu života? Jde o to, minimalizovat utrpení tam, kde můžeme. A jak jsme si vysvětlili v kapitole "vegetariánství", je menší bolestí jíst rostliny a plody, než zvířata.

Ano - vývojově se různé formy života liší - jiný je anorganický život, jiný je život jednobuněčných organismů, rostlin, různých druhů zvířat, a pak život člověka. Není to ale tak, že bychom se snažili pouze o uznání práv zvířat - snažíme se o uznání přirozených práv všech a všeho, přičemž slovo "právo" je zde poněkud nevýstižné - jde tu spíše o hluboké uvědomění si sounáležitosti všech a všeho. Neexistuje totiž na jedné straně člověk, a případně zvířata, a na druhé straně "životní prostředí člověka". To by byl opět egoistický model. Vše je život hodný úcty - rostliny, živly, zvířata, nerosty, lidé, planety, hvězdy..... 

Už nyní se snažme chránit všechen život, nejen některý. Posouvejme  racionálně-civilizační chápání ekologie k co nejhlubšímu a nejvyváženějšímu "sourozenectví" se všemi a se vším. K tomuto poznání směřujeme vývojovou cestou přes různé etapy. Jednou z etap v této cestě je i vegetariánství a ochrana zvířat.

Závěrem ještě připomeňme: sami nejsme rádi, že většina lidí odsunula zvířata za dělící čáru svého zájmu. Proto ani my neodsouvejme jakékoliv lidi za naší sféru zájmu. Budeme-li dělit svět na "my hodní ochranáři" a "ti druzí špatní", jsme na nejlepší cestě k neúspěchu.

-ze-