Jedeme-li po našich dálnicích, nebo i po běžných silnicích, můžeme si připadat jako na smutné přehlídce mrtvých zvířecích tělíček, která leží rozjetá po okrajích těchto dopravních komunikací. Každý ví, o čem je řeč.
Ježek s vyhřezlými vnitřnostmi, který snad běžel obstarat potravu pro svá mláďata, ptáček, který narazil do předního skla automobilu a byl na místě mrtvý, zkrvavený zajíc, který tu jako druh žije po tisíciletí a prostě neví, že a proč tu najednou vyrostl umělý pás asfaltu s jakýmisi hlučnými a páchnoucími stroji na kolech, která jej můžou ve vteřině zabít. Obětmi automobilů se stávají často i větší zvířata, jako jsou srnky, nebo jeleni. Na okrajích dálnic lze vidět i mrtvé kočky a psi - tito inteligentní tvorové dokáží často vypozorovat kdy je dostatek času a prostoru pro bezpečné přeběhnutí dálnice - někdy však doběhnou jen do poloviny dálnice, protože tam je zradí zjištění, že za svodidly je čeká ještě jeden jízdní pruh, a to automobilů jedoucích v opačném směru než v pruhu který už přeběhly. Ve stresu zazmatkují a pod koly zemřou ve vteřině.
Jak zde pomoci? Především se ptejme sami sebe, zda je opravdu nutné právě dnes automobil použít. Alespoň čas od času zjistíme, že můžeme upřednostnit jiný zajímavý program. Pomůžeme tak i přírodě, když nebudeme vytvářet svou jízdou zplodiny. pokud autem jezdíme, řiďme vždy defenzivně a co nejopatrněji, zvláště tam, kde je výskyt zvířat na silnici pravděpodobnější než jinde. Vždy při řízení předem počítejme s tím, že je jistá pravděpodobnost, že nějaké zvířátko nám pod kola aut může vběhnout téměř kdekoliv.
Pokud už by se nedejbože stalo, že nám zvíře vběhne pod kola auta, nebuďme lhostejní, ale zastavme a pokud uvidíme, že je pouze poraněné, odvezme ho k veterináři.
Pokud bydlíme poblíž silnice a máme doma pejska nebo kočičku, snažme se, aby měli přístup k nebezpečným úsekům znemožněn.
Snažme se svým občanským hlasem vůči našim politikům a stavitelům dálnic podpořit stavby oplocení kolem komunikací, můstků nad nimi, nebo tunely pro průchod zvířat pod nimi - zvláště tam, kde dálnice protíná původně celistvou lokalitu pro život zvířat. podporujme ochranářské a ekologické organizace, které se o prosazení takovýchto přístupů snaží.
Doporučujeme k tématu ještě tento mimořádně zajímavý text:
Clemson (USA) - Mrtvá zvěř na silnicích nemusí být vždy dílem nešťastné náhody. Dokazuje to pokus dvaadvacetiletého studenta ze Severní Karolíny, který se rozhodl vyzkoušet, s jakým úsilím se řidiči živým překážkám na silnici vyhýbají.
Neumístil sice na silnici živočichy, použil ale jejich věrné makety. Zjistil, že nejenže se jim mnozí nesnažili vyhnout, někteří je dokonce záměrně přejížděli.
Za hodinu, kdy doprostřed frekventované silnice před univerzitním kampusem v Clemsonu položil umělou želvu, ji záměrně přejelo sedm řidičů a několik dalších se o to pokusilo. Celkem projelo 267 aut.
Po několika opakováních pokusu se ukázalo, že se želvu pokusí přejet jeden řidič z padesáti. Vzhledem k tomu, že těmto plazům trvá přejít vozovku zhruba deset minut, hrozí jim na silnici smrtelné nebezpečí.
"Slyšel jsem o lidech, kteří naschvál přejíždějí želvy, ale vidět to na vlastní oči bylo trochu šokující," potvrdil agentuře AP autor pokusu Nathan Weaver.
Odborníci už ale tak překvapení nejsou. "Někdy si lidé podvědomě dokazují, že jsou na téhle planetě dominantním druhem. V tomto případě tak, že sednou do dvoutunového auta a rozmašírují bezbranného živočicha. V tu chvíli o tom nijak zvlášť nepřemýšlejí, prostě jim to přijde zábavné. Je to temná stránka lidské povahy," shrnuje podle listu The Daily Mail profesor psychologie ze Západokarolínské univerzity Hal Herzog.
Ženy jsou milosrdnější
Bezmocné živočichy jsou schopni přejet i jinak "slušní" lidé. Zdroj: Aktuálně.czvětší obrázek »
Vztahem lidí a zvířat se dlouhodobě zabývá. Napsal mimo jiné knihu "Některé milujeme, některé nenávidíme, jiné jíme".
Na webu Psychology Today Herzog připomněl studii z roku 2007. Kanadští odborníci tehdy uskutečnili podobný pokus. Krom želvy ale na střední pruh vozovky položili také umělého nejedovatého hada, plastový hrnek a olejovou skvrnu.
Poté vědci sledovali projíždějící auta a zaznamenávali tři druhy reakcí: 1) ignorování zvířete/předmětu, 2) záměrné najetí do něj a 3) zastavení a odstranění zvířete ze silnice.
Odstranit hrnek nebo skvrnu se nepokusil nikdo. 94 procent Kanaďanů prostě projelo kolem, 3 procenta zastavila a zvířata chtěla z vozovky odstranit a zbylá tři procenta se je pokusila naschvál přejet.
Zřejmě kvůli časté fobii lidí z hadů se beznozí plazi stávali terčem řidičů třikrát častěji než želvy. Zajímavý je rozdíl mezi pohlavími. Zatímco ženy na zvířata najížděly jen ve dvou procentech případů, u mužů to bylo hned v sedmi případech ze sta.
Zdroj:
http://aktualne.centrum.cz/zahranici/amerika/clanek.phtml?id=767596
-ze-