Myslivost nebo nemyslivost?

TIP: blog o veganství v ruštině: vegan-ru.cz



 

Předesíláme, že následující článek není v žádném případě namířen proti myslivcům jakožto lidem, nýbrž pouze proti těm formám mentality člověka, které na této Zemi působí UTRPENÍ!

 

Nadcházející úvaha je poměrně dlouhá, a tak se pokusíme pro ty z vás, kterým se nechce číst vše, shrnout problematiku v několika základních bodech:

- Nahánění a střílení zvířat myslivci a lovci je pro zvířata obrovským stresem a utrpením. Každá nepřirozeně skončená smrt je smutná.

- Argumentem myslivců a lovců pro střílení zvířat v lesích a na polích, je jejich přemnožení. Zkusme ale přemýšlet nikoliv prvoplánově, nýbrž v etických souvislostech:

- Zvířata žila v lesích po statisíce let a příroda vždy dokázala udržet rovnováhu, aby se dlouhodobě žádný druh nepřemnožil. Jistě že nyní je schopnost přírody udržovat rovnovážný ekosystém narušena člověkem. Člověk by se ale tedy měl o to více snažit, aby přiblížení se k tomuto rovnovážnému stavu přírodě umožnil, především nezasahováním do jejich dějů, kde jen trochu lze.

- Rovnováha v množství a druzích zvířat byla v lesích po celé věky udržována dravci. Člověk však přirozené predátory leckde vyhubil, či jejich stav nepřirozeně snížil (opět lovem). Je tedy nezbytně nutné vysazovat do konkrétních lokalit původní predátory do předem připravených pro ně vhodných podmínek. Pak ubyde střílení.

- Je nutné zabývat se intenzivně fenoménem tzv. "samoregulace druhů", to jest dějem, kdy bylo pozorováno, že konkrétní druh zvířat se v dané lokalitě přestal sám od sebe přemnožovat v rámci budoucích možností přežití sebe sama (aby bylo dost potravy apod.). Toto je velice zásadní téma!

- Kde je již dnes příroda narušená tzv. přemnožením druhu, je důležité probádat všechny možnosti etického navrácení stavu do harmonie. K tomu lze zvážit prostředky jako je sterilizace, vmíchávání látek pro neplodnost druhů do krmiva, opatrné uspávání a následné převážení skupin zvířat z přemnožených lokalit do lokalit naopak chudých na konkrétní druh, zavádění pachových kolíků... Zvážit možnosti dočasných přehrazení větších ploch atd. Pro tento účel může být například založen fond, finančně podporovaný státem, skupinami i jednotlivci.

- Je důležité začít třeba tak, že vyhlásíme nové velké plochy jako člověkem zcela nedotknutelné, co se týče lovu zvěře a kácení stromů - podobně jako první stupně ochrany v národních parcích.

- Především je ale nutné pro každého jednoho z nás pěstovat živou etiku. Nelze totiž řešit problémy, které ke svému vyřešení potřebují etický přístup, bez etického přístupu. Neexistuje na jedné straně člověk a na druhé straně zvířata a les - vše je Celek! V tomto světle uvidíme svět zcela jinak a bude se nám tím i více a více rýsovat úplné řešení problému - tedy úplné zastavení střílení zvířat, byť k tomu cíli dojdeme za mnoho desítek či ještě více let. Začít je ale třeba dnes. Učme etice zejména děti.

- Nejezme maso. O tom už na tomto webu bylo řečeno mnoho. Když bude ubývat lidí, kteří jedí mrtvé srnky, zajíce a bažanty, bude ubývat i střelců, kteří je zpeněžují. To je základ.

- Je nutné legislativně zcela a provždy zakázat střílení zvířat pro zábavu. Je nechutné, že si k nám jezdí bohatí cizinci "prostě jen tak sportovně zastřílet pro zábavu" (viz. článek z MF DNES na konci textu).

- Je nutné legislativně co nejdříve zcela zakázat chov kachen, bažantů a popřípadě i jiných zvířat, která jsou určena pouze pro následné umělé vypuštění na "palouk", kde je pro zábavu zabíjejí střelci. Je to odporné.

- Je nutné, opět legislativně, zavést velmi přísná pravidla než byla doposud pro možnost získat povolení držet loveckou zbraň. Každý zájemce o držení lovecké zbraně by měl povinně projít důslednými psychologickými testy, které by odhalovaly skutečné motivace jednotlivců k držení zbraně. Tyto testy by měly být u každého pravidelně a celoživotně opakovány. Vše platí uchazeč. (Před každým honem by měl každý myslivec projít i zkouškou zjišťující zda nemá alkohol v krvi). Povolení k držení lovecké zbraně má v ČR 114 000 lidí (r.2011)!

- Každý myslivec a majitel lovecké zbraně, by měl povinně a každoročně odpracovat pro les vysoký počet hodin (sázení stromů atd...) - to by mělo být důrazně kontrolováno a při nedodržení by měla být možnost střelby doživotně odebrána.

- Kdyby myslivci říkali pravdu, když tvrdí, že střílení zvířat je nutnost a že nestřílejí pro potešení, pak by museli intenzivně zjišťovat jak co nejvíce snížit nutný počet zvířat na odstřel. Stříleli by v takovém případě se slzami v očích a s prosbou za odpuštění směrem ke zvířatům. To se ale neděje. Proto s myslivci o tomto debatujme.

- Možná by nebylo od věci seřadit, vědecky podložit a právně doložit argumenty a založit hnutí "myslivců bez pušek". Tedy hnutí vůči lesním zvířatům humánně založených lidí, které bude mít svojí strukturu, své vědce a odborníky, své právníky...  Ujme se někdo takto velkého a bohulibého úkolu? I dlouhá cesta začíná jedním krůčkem - stačí tedy začít v malém měřítku a pak pokračovat vytrvale v díle.

- A nakonec tu máme důležitou zprávu: Možná ani nevíte, že váš soukromý pozemek (les, pole, louka, zahrada na chatě...) je pojímán jako honební území. Každopádně máte oficiální a zákonem garantované právo poslat si žádost na příslušný krajský úřad, který podle § 17, odstavce 2 "Zákona o myslivosti" prohlásí pozemky za nehonební, pokud má na tom vlastník zájem. Nenechte se odradit neznalostí úředníků, kteří budou z neznalosti žádat vyjádření od mysliveckého sdružení, jež samozřejmě nebude nadšeno. Pozemek je váš!! Zákon v této věci vaše odůvodnění nenařizuje! Myslivecká sdružení nemohou (možná až na vyjímky) mluvit do rozhodnutí soukromých vlastníků! Myslivecké jednotě se tato skutečnost nahlasí až jako hotová věc! Ani cedule, že se jedná o nehonitbové území dávat okolo pozemku nemusíte, neb je to právě váš pozemek! V případě váhavé spolupráce úředníků poukažte na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Chassagnou proti Francii, který se týkal právě zásahu myslivců do vlastnických práv. Přesvědčte i své známé, sousedy a obec, aby udělali totéž a podali stejnou žádost. Tak ubyde prostoru pro střílení myslivců. Jedním z argumentů pro vaše známé může být i bezpečnost jejich dětí, jich samotných, jejich psů a koček atd. Až uspějete, stačí pozemek pouze hlídat, zda myslivci zákaz neporušují - pokud by ho porušili, vše oznamte policii a ta dle druhu přestupku může odebrat i zbrojní průkaz apod. Výše uvedený postup s uplatněním vyjmutí svých pozemků z honebních prostor myslivců se již minimálně jednomu občanu v ČR úspěšně podařil. Po myslivcích bude vlastník požadovat i to, aby odstranili své posedy z jeho louky, což myslivce obzvlášť zasáhne! Neváhejte tedy a vyzkoušejte sami tento postup. Čím více bude takových pokusů, tím lépe! V případě, že byste chtěli poradit a měli zájem o vzory podání, obraťte se e-mailem na Českou vegetariánskou společnost: www.vegspol.cz

 

Tolik tedy ve stručnosti. Pro pochopení hlubších souvislostí je potřeba číst dále:

 

Situace v našich lesích není ideální: Produkční těžbou dřeva a podporou monokulturní skladby stromů v lesích, dále znečištěním ovzduší, narušením genofondu dřevin i zvířat vlivem rozpínání lidské civilizace a dalšími faktory, nejsou vztahy v lesním ekosystému jakými by mohly a měly být.

 

Aby se podařilo přiblížit se původní skladbě stromů v našich lesích a podpořit tak původní přirozený ekosystém, je nutno vysazovat především listnaté stromy. Na tom mají zájem lesníci, těžařské firmy i milovníci přírody. Mladé sazenice těchto stromků však často spase spárkatá zvěř, která je z tohoto úhlu pohledu přemnožená. Z úhlu pohledu mysliveckého je však nutno zvěř zvláště v zimě přikrmovat, aby přežila a mohla se množit dál. Zda je to z důvodu soucitu se zvěří, nebo z důvodů touhy po budoucích možnostech "komerčního a zábavného lovu" je na úvaze. Každopádně střílení zvířat je věcí velice smutnou a pokud existují možnosti jeho minimalizace, nebo do daleké budoucnosti jeho úplného zastavení, musejí se využít, a směřovat k tomuto cíli musíme začít již dnes.

 

V přírodě existuje krutý, ale přirozený zákon: Slabší a nemocní jedinci z říše lesních zvířat jsou uloveni svými přirozenými predátory. Dalším faktem je to, že nedostatek potravy v zimě přirozeně zajišťuje spolehlivou regulaci počtu zvěře. Problém je, že lovci a myslivci se narozdíl od dravců často snaží ulovit  "výstavní trofejový kus", tedy silného a zdravého jedince v reprodukčním věku, čímž může být následně narušen zdravý genofond.

 

Přirození predátoři, jako je vlk, rys či medvěd byli na některých územích člověkem buď vyhubeni, nebo z části vyhubeni, proto existuje ono relativní přemnožení spárkaté zvěře. je potřeba navrátit zpět do lesů alespoň některé dravce. V osmdesátých letech 20.století se díky nákladnému projektu Lynx navrátilo na Šumavu 18 prvních rysů. Dnes se odhady počtů liší, ale podle údajů organizace World Wide Fund for Nature jde již o několikanásobek. Stále je to ale málo, neboť podle závěrů studií populační genetiky je minimální rozsah populace, při kterém nedochází v důsledku příbuzenských vztahů k deformaci či ztrátě genů přibližně 500 jedinců.

 

Vyhuben, či téměř vyhuben byl v českých lesích i další přirozený regulátor stavu zvěře: vlk. I ten je ve své roli člověkem nezastupitelný. Lidské obavy, že by vlk v našem podnebném pásmu mohl člověka napadnout jsou podle vynikajícího etologa prof. Konrada Lorenze (nositel Nobelovy ceny)  neopodstatněné, neboť zde nebyl potvrzen jediný případ napadení člověka vlkem (vzácnou vyjímku můžou tvořit vlci napadení vzteklinou).

 

Podobně lišky jsou lidmi stále považovány za škůdce. Dělení zvířat na užitečná,neužitečná a škodlivá podle jejich potenciálního přínosu pro člověka je stále bohužel nepřekonaným přežitkem. Existence lišek je v přírodě nenahraditelná a žádné ospravedlňováví nepotřebuje. Liška byla často lovena nikoliv jako škůdce, ale jako "kožešinové a trofejové zvíře", a to nejen zastřelením, ale i do pastí.

Samostatnou kapitolou je zde pak tzv. "norování", kdy je liška cvičeným psem vyháněna ven ze své nory, aby ji lovci/myslivci mohli zastřelit. Pes v noře bojuje z poslušnosti, liška o svůj život. Strašné a smutné. Argument možnosti liščí vztekliny jako obhajoba střílení lišek je také neúplný - rys může hubit i lišky a vzteklinou se nenakazí. Vyhubení rysa v regionech však dalo liškám možnost se více množit a tím vznikla větší možnost šíření vztekliny. Šíření vztekliny lze ale předcházet rozmísťováním očkovacích návnad v rizikových oblastech, což je i využíváno a argument pro norování proto neobstojí.

 

Zkusme si zde alespoň v hrubých obrysech analyzovat údajné opodstatnění myslivosti a střílení zvířat myslivci. Začněme trochu nezvykle a při analýze vyjděme zpočátku z jediného - ze slovního projevu, žargonu myslivců. To nám mnoho odhalí a postačí to jako úvod projeveného nesouhlasu s dnešním stavem myslivosti. Krátký příběh jasně zjeví, o co tu kráčí. Nejdříve si ale zopakujme některá -příznačná- slova mysliveckého žargonu:

Normální výraz + myslivecký výraz:

les  =  honitba

zvěř  =  lovní živočichové

tělo zvířete  =  zvěřina

lebka, kůže, paroží  =  trofej

zastřelit  =  složit

zastřelený  =  zhaslý

zastřelený na místě  =  zůstal v ohni

jednotlivec  =  kus

reakce na různé umístění střelné rány  =  značení

krev  =  barva

oči  =  světla

uši  =  slechy

/kančí/ ústa  =  svírák, morda

zobák  =  klovec

/ptačí/ noha  =  stoják

výkal  =  výpraš či smola

spát  =  zahřadovat

čichat  =  jistit

vycházet  =  vytahovat

zacházet  =  zatahovat

močit  =  ždímat

posed  =  kazatelna

zpěv tetřívka  =  pšoukání, bublání

Zcela zvláštní pozornosti zaslouží pojem "Úlomek" - je to větvička, která se omočí v krvi myslivcem zabitého zvířete. Část této větvičky nosí myslivec na klobouku v ten den, kdy zvíře zabil. Druhá část této větvičky se vpíchne do vstřelu kulky na těle zabitého zvířete a třetí část se vloží zvířeti do úst - pak se to nazývá "poslední hryz", nebo do zobáku - pak je to "poslední zob". Zvíře tak posmrtně ochutnává svou vlastní krev - jak "dojemný" rituál!

 

Nuže, složme si nyní malý příběh, z této myslivecké "květomluvy" - takový "skvělý zážitek myslivce":

"Slezl jsem z kazatelny a šoulám po své honitbě, svou milovanou sportovní kulovničku v ruce. Koukám - v křoví něco zahřaduje. Už ne - teď pšouká, bublá, asi se to vyprášilo - už letí! PRÁSK! Sakra, ustřelil jsem mu stojáky! Prásk po druhé! Výborně, zhroutil se v ohni. Ještě do klovce poslední zob a je to! To je radosti! Celý roztřesený loveckou vášní šoulám dál - ááá - támhle něco vytahuje z houštiny! Je to krásný kus! Jak mu svítí světla! Natáčí slechy a jistí, teď se vyždímal a cvaká svírákem. Hladím hlaveň své kulovničky a modlím se k svatému Hubertovi, patronu myslivců, mířím.... PRÁSK! Zásah! Ale co to - kus se snaží zatáhnout do houštiny! Páni, kolik z té zvěřiny stříká barvy! Tak ještě - PRÁSK, PRÁSK, PRÁSK! Nejdřív značil a barvil, ale nakonec jsem ho přece složil - konečně zhasl a zůstal v ohni... Ještě poslední hryz do svíráku... Úlomek na mém klobouku září čerstvou krví... Slzím dojetím, když mu svým tesákem vyvrhuji vnitřnosti.... Takové štěstí jsem ani nečekal! Ještě uříznout hlavu - skvělá trofej! Pro zvěřinu později pošlu podlesního s džípem... To byl zase krásně prožitý den v lese! ..."

 

Smysl tohoto fiktivního a přesto tak reálného příběju je doufám jasný: Abychom mohli zabíjet, musíme mít buď odůvodnění - "vinu" zabíjeného, nebo ospravedlnění, pokud se vina nalézt nedá.

 

Ospravedlněním je v tomto případě jednoznačná snaha zcela zbavit oběť - zvíře - životnosti, a zcela vymýtit jakýkoliv náznak rovnosti zvířecího života s životem naším, neboť ona nevysvětlitelná duchovní veličina -svědomí- funguje i u sebezatvrzelejšího a sebevíce nevědomého jedince a zbavit se jí lze jen dostatečně silným a kompaktním sebeklamem.

 

Zvíře je proto /jakož i celý les a příroda/ degradováno na jakýsi biologický mechanismus, osrstěný či zelený stroj, stojící, chodící, či létající kuchyňský polotovar, který zde není pro nic jiného, než aby sloužil člověku, který je naopak nadřazen do funkce neomezeného ovladatele, posilující svoji oprávněnost tvorbou lesních a jiných zákonů, ignorujících zákony přírodní, natož pak zákony duchovní.

 

Nemusím snad dodávat, že právě tyto aspekty lidského ega - sebestřednost, ovládání a vykořisťování v jeho zájmu, jsou tím, co již celou historii lidstva dělá z člověka ďábla na Zemi, a co, nebude-li transformováno, konečnou lidskou destrukcí světa i sebe sama prokáže, že tvor zvaný "člověk" byl pouze dočasnou, slepou uličkou evoluce.

 

Osobně si myslím, že myslivectví v této přetrvávající podobě, je právě jedním z výrazů tohoto v zásadě špatného postoje k životu, ač jako bych slyšel hlasy čtenářů těchto řádků, že existují i dobří myslivci, pracanti a tátové od rodin a vůbec spousty dobrých lidí na Zemi, kteří žádným omylem evoluce nejsou -ano, ano- ale díváme-li se kolem sebe, vidíme zatím spíše stále více a více se roztékající moře betonu a asfaltu, jehož jsou lidé v zelených kloboucích pouze prodlouženými, mobilními prsty a jejichž poněkud výrobní láska k přírodě, zpečetěná střelným prachem, není žádnou zárukou radikálních změn v hierarchii hodnot, k přístupu k posvátnosti života, což je to jediné, co by ještě mohlo zabrzdit sebedestruktivní mechanismy v hodině dvanácté.

 

Ano, jistě, i já znám tzv. "dobré myslivce", tedy lidi, kteří vyrostli v tradičních hodnotách, za "dobré" považovaných, kteří zcela bezelstně nevidí žádný problém třeba v tom, když čuník Ferda, kterého dva roky s láskou krmili dobrotami, bude teď tvořit podstatnou část jejich zimního jídelníčku /tento modelový vzorec nechť si prosím čtenář vztáhne sám na všechny aspekty lidského přístupu ke světu, které ho napadnou/.

 

Nejde mi o výsměch, pohrdání, ignorování čehokoliv, co dobré jest, o bezcitnost, cynismus, nebo nesnášenlivost vůči klopotnému lidskému vývoji. Jde jen o to, že tento vývoj jde DÁL - jako vždy nejprve v jedincích a skupinách, kteří to odskáčou za své budoucí následovníky, neboť to "nové", co přinášejí, je pro stagnující průměr konzumního zaměření prostě nesnesitelné. Myšlenky těchto jedinců a skupin se ale - a to budiž přece jen nadějí - kultivují a rozrůstají jako ty evangelijní kvasnice v těstu, takže vegetarián či vegan, pěší chodec či cyklista odmítající automobil, člověk skromě žijící bez mikrovlnky či myčky nádobí, zahrádkář, samozásobitel atd. atd., již přece jen neplatí za tak extrémního šílence, či alespoň za to není tolik vysmíván jako dříve....

 

Dočkáme se tedy někdy toho, že všichni myslivci budou s láskou v zimě přikrmovat zvířata bez toho, aby v duchu již viděli jejich hlavu nad svým krbem, játra na cibulce na svém talíři, či kůži, vyměněnou za šustivé papírky, sázet stromy bez vidiny zisku od papíren, vyrábějících reklamní letáky a katalog zaplňující naše poštovní schránky, myslivců, kteří skácejí své posedy a budou respektovat alespoň rezervace, ty ubohé a skutečně poslední zbytky kdysi vitální divočiny, myslivce, kteří budou skutečně více myslet, než střílet, kteří se budou snažit více pochopit a uskutečnit, co skutečně znamená MILOVAT přírodu? /Dočkáme se toho asi s takovou měrou pravděpodobnosti, jako spravedlivého sociálníjo řádu ve světě?../

 

Láska k přírodě nemusí být jediným motivem všech myslivců. Může jí být i snaha o ovládání a vykořisťování. Podhoubím této snahy bývá psychologický tvar povahy člověka starého paradigmatu: expanduj, podmaňuj, vládni, získávej, rozmnožuj a braň. Tento komplex egocentrických motivů dodává v kombinaci s žoviální národní tradicí současnou častou formu, "fundament" myslivosti.

 

Ale samozřejmě, že existují i myslivci, kteří nestřílí se zavilou vášní, kteří mají přírodu rádi a snaží se jí pomáhat, samozřejmě, že i uvnitř Českomoravské myslivecké jednoty klokotá etický boj mezi "kořistníky a pěstiteli". Ale - je to málo, málo a zase málo, málo k překročení hranic starého paradigmatu, starého způsobu pojetí a uchopení přírody, jejichž překročení je pro současné myslivce totéž, co příslovečné (a nemožné) překročení vlastního stínu.

 

Chceme tedy říci jasně, že novénu paradigmatu, vycházejícího současně z pokročilejšího filozofického chápání existence života a z jeho současného, celoplanetárně kritického ohrožení, nejde o žádné kosmetické úpravy současného stavu, nýbrž o skutečně radikální obrat v pojetí a seřazení hodnot, života a přírody se týkajících. Každý, kdo má jen trochu oči otevřené, vidí, že dospěl-li svět na skutečnou hranici katastrofy (což je ovšem budovateli dravého kapitalismu rádo zpochybňováno), dospěl na ní právě završením obsahu starého paradigmatu, završením bezohledné, sebestředné ziskuchtivosti, kvůli níž člověk všemu ostatnímu mimo sebe, všem živým bytostem, přiřkl roli věcí, prostředí, výrobních nástrojů a spotřebních produktů, a proměnil svět v jednu velikou fabriku.

 

Zastánci starého paradigmatu mohou lidi snažící se o čistší náhled na svět okolo nás označit za extrémisty, ale jedná se o extrémismus? Pojďme si k tomuto problému říci malou úvahu: Představme si nyní určitý kanibalský kmen v dobách minulých. Jednoznačnou kulturní normou je pojídat lidské orgány, nejlépe syrové a ještě za tepla. Pro tento účel jsou pronásledovány jiné, odlišné kmeny, jsou vězněny a pojídány. Podaří-li se zde jedinci dosáhnout hlubšího poznání a vystoupit z tradice, tedy odmítnout pojídat lidské maso a označit to za zvrhlost, pak přesto, že jeho názor je evidentně hlubší a čistší hodnotou, bude tento jedinec označen za extrémistu a za trest patrně sněden. Možná důrazný příměr, ale o mnohém vypovídající.

 

Má-li být Země skutečně živou planetou, nikoli ždímačkou na krev, je nutné postupně, ale neodkladně uplatňovat ideu minimalizace násilí.

 

Častým argumentem myslivců pro obhajobu střílení zvěře, je její přemnožení. Realita je ale taková, že potkat na poli či někde u lesa větší množství bažantů, zajíců, nebo srnek je dnes mnohde spíše zázrak. Kolik z nás vidělo opakovaně a ve větším množství údajně tolik přemnožené divočáky? Ani jejich rochniště, ani jiných známek jejich populační exploze není mnoho k spatření. Není tedy onen humbuk kolem "neúměrně vysokých stavů zvěře" spíše vstupenkou na velký střelecký karneval? A žije-li snad někde hodně živých bytostí, proč je to tak znepokojivé a musí se hned pobít?

 

Co třeba přemnoženou zvěř opatrně uspávat a převážet tam, kde je jí naopak málo? Nebo uspávat a sterilizovat, či jinak omezit plodnost (např. též dočasným oplocovaním velkých ploch, i přidáním ingrediencí způsobujících neplodnost do krmiva, což lze využít i k humánnějšímu snížení počtu krys ve městech), aby k přemnožení nedošlo? "Ale to přece nejde, protože kdo by se s tím piplal, a co by to stálo? Na to myslivci přece nemají čas a peníze... ". Zato na zbrojní arzenál a mysliveckou módu peníze mají. A čas na hony také. "Nad čím by se také pak pořádaly pijatyky, kdo by nahradil peníze za maso prodané restauracím atd., že?"

 

(I přepisovatel tohoto textu (-ze-) se při procházkách po lese setkal s několika myslivci, ale všechna setkání byla setkáním s takovým druhem mentality, který nepřijímal žádný jiný pohled na věc, než je ten jejich "myslivecký" a vyhýbal se i jen započetí dialogu. Jenže pokud někteří myslivci tvrdí, že střílení zvířat je smutnou nutností, měli-li by tedy soucit se zvířaty, budou je střílet se slzami v očích, s projevy lítosti a s prosbou za odpuštění. Něco takového však autor těchto řádků u myslivců nezaznamenal - naopak - mnozí myslivci mluví o střílení s nadšením, střílejí rádi a rádi se nepokrytě chlubí svými "trofejemi". Kdo z vás nevěří, ať si s několika myslivci pohovoří a nebo ať si prolistuje několik výtisků mysliveckých časopisů - budete velmi překvapeni co vše je ještě dnes možné. Popisování radosti z lovu najdeme i na některých "loveckých webech". Omluva zde patří všem čestným vyjímkám.)

 

Mentalitu, která podrývá schopnost soucitu se zvířaty nás bohužel často už od dětství učí i naše národní písně. Například:

"Střelil táta sojku, střelila máma taky, střelil táta, střelila máma, střelili všechny děti - sojka ne-u-léé-tíí..."

nebo:

"Počkej, zajíčku, já ti dám ránu, až se ti hlavička uhne na stránu...."

dále:

"Póčkej na mě má milá, zastřelím ti jélená, áby se ti zalíbila kámizólka zélená... Póčkej ná mě mé srdce, zástřelím ti zájíce, áby se ti zálíbíla mýslivecká čépicé....."

 

Neblaze se do historie vztahu ke zvířatům zapsal i nejeden šlechtic lovící pro zábavu. Například jen na zámku Konopiště je vystaveno tisíce paroží, dále hlavy a kůže různých tvorů, snobský popelník z pravé sloní nohy a podobně. František Ferdinand ulovil za svůj život přibližně 275 000 (!) zvířat.

 

Co říci dále?

Dnes je povoleno například i střílení kachen z uměleho chovu, nebo střílení bažantů z klecového chovu. Josu odchováni, vypuštěni z klecí a postříleni. K tomu asi netřeba dalšího komentáře.

 

Před časem se v časopise Respekt objevil výrok jednoho z tehdejších poslanců ČR, který si zde dovolíme ocitovat: "Vztek si chodím vybíjet do lesa, kde střílím bažanty, srnce a muflony. Naučili mě to kamarádi a je to pro mě ta nejlepší relaxace - fantasticky si při tom vyčistím hlavu."

 

Časopis Týden přinesl před časem tento text: "Lidé mají sklon myslet si o myslivcích, že jen chodí po lese a střílejí na všechno, co se pohne. Nezastírám, že si rád zastřílím, ale navíc si tu flintu občas vezmu do ruky pro ten pocit, že jsem silnější, že jsem chlap. Jdu se projít po lese jen tak a nestřílím na nic," zdůvodňuje přitažlivost mysliveckého koníčka nimrod z Benešovska.

 

V časopise Myslivost čtepe nikoliv netypický článek: "Tak jako někdo rád jezdí na jeleny, jiný se raději kochá vábením srnců, dalšího láká zvěř černá, tak já jsem zase propadl lovu lišek. Večerní čekaná na jednoduchých posedech při újedi je mým největším koníčkem. Za svých mysliveckých patnáct let jsem na čtyři újedě dopravil už několik tun různých mršin. Do stovky ulovených kmoter lišek mi jich schází už jen na dva tucty. Na čekané se většinou lišky nedočkám, v průměru však tak po čtvrté ano. Když se mi v minulosti za jeden večer podařilo ulovit dvě lišky, myslil jsem si, že je to neopakovatelné, avšak od té doby se mi to podařilo ještě pětkrát".

 

Obávám se, že takto pokračovat by se dalo až do nesmírně depresivního nekonečna... Myslíte, že účelově demagigizuji? Že si prostě vymýšlím? Přečtěte si tedy dopis samotného myslivce zveřejněný včasopise Myslivost (24/1/2000/Ohlasy). Ač i ten svou povahou spadá do materialistického starého paradigmatu, přeci jen ukazuje na citlivější duši, na inteligenci srdce. Nezbývá než popřát přírodě, aby z a t í m a l e s p o ň takovýchto myslivců bylo více než těch ještě méně uvědomnělých:

 

"Vážení! V podlední době dosti často si můžeme v tisku přečíst články kritizující naši myslivost. Myslivcem jsem již mnoho let, ale souhlasit musím jen s těmi nejvíce kritickými. Mnoho myslivců mě odsoudí již teď, když se přiznám, že jsem vystudoval ekologii na lesnické škole, kde však byla intenzivně vyučována myslivost. Mám tedy na současnou situaci trochu jiný pohled než zarytí myslivci či ekologové. V čem tedy spočívá problém dnešní myslivosti? V úřadech? V ochráncích přírody? Nikoliv. Problém je v nás,myslivcích. Jen sami uvažte. -

 

Postřelený orel. Jak si může myslivec se zkouškami splést husu s orlem? Rána byla pochopitelně úmyslná. A proč? Nu, protože orel mořský se živí rybami, požírá zdechliny a má zahnutý zobák!! Tento orel bude ještě dlouho trpět v ZOO Liberec. Větší štěstí měl orel zastřelený na přehradě Rozkoš, ten měl smrt rychlou... Stříleníkání lesních. Ačkoliv se o dravé ptáky velmi intenzivně zajímám, nikdy jsem neviděl káně zaútočit na holuba či slepici. Za to jsem ale poznal neuvěřitelné množství "myslivců", kteří nepoznali mladého jestřába v porovnání s kání.

 

Vystřelování hznízd. Co řeknete na to, když přijdu na návštěvu k příteli, který mi oznámí, že se za chvíli sejdou členové místního MS a půjdou vystřelovat hnízda? Kolik desítek či stovek chráněných dravých ptáků musí mít strach o svá mláďata? Že jsou to jen výjimky? A co postřelený sokol v jižních Čechách, co orel skalní zastřelený sokolníkovi, výr zastřelený v trávě a stovky dalších případů, více či méně závažných.

 

To jsou draví ptáci, a co jiná zvěř! Třeba krkavci. Je smutné poslouchat myslivce, který pozoruje pravidelně třistahlavé hejno krkavců nedaleko Hostýna (poblíž je zimující populace havranů). Co když je to podobné i s vlky či rysy? A proč my, myslivci, nemáme predátory rádi? Promiňte mi, ale nebýt v myslivosti zasvěcený, řeknu, že je to jen proto, "aby jestřáb neulovil bažanta, kterého bych mohl já na podzim zastřeli".

 

A co mě k tomuto názoru vede? Myslivci chrání zvěř. - Opravdu? - Co práce věnujeme intenzivnímu přikrmování. - Opravdu? - Všichni dobrovolně pracujeme na brigádách bez očekávání odměny. - Opravdu? - Moje zkušenosti jsou trošku jiné. Myslivci v pěkném počasí postaví jesle či kazatelnu, čímž mají uhrazeny všechny potřebné hodiny, které by jinak museli odpracovat na brigádách pod dozorem a v mnohdy špatném počasí. A přikrmování? "To ať udělají ti, kteří mají houby na práci, kterým nestačí splnit limit a chtějí udělat něco navíc jenom proto, aby pak mohli pomlouvat". V lese i na brigádách jsou vidět stále tytéž tváře. Členy, které sotva znáte, uvidíte jen na výroční schůzi, a opravdu se všichni sejdou až na honu.

 

A vás, myslivců, kteří se mnou souhlasíte, se ptám - kdo za to může? Souhlasu se zřejmě nedočkám od myslivců, kteří naposledy byli právě na honu, kteří na lov chodí v teniskách, maskáčích či riflích a s "pumpičkami". Od těch, kteří nepřikrmují proto, že "tam mají plno od loňska"!! Pochopení zřejmě nezískám ani od lovců, kteří střelí vše, od špačka přes poštolku až po koně.

 

Proto vyzývám myslivce, kterým záleží na naší zvěři, aby svou kritiku, za kterou podobně jako já nebude nikdo chválen, uveřejnili. Jen tak veřejnost a s nimi i ochránci přírody pochopí, že i nám záleží na dobré pověsti a chceme si udělat pořádek ve vlastních řadách. O nápravu se, bohužel, snaží jen minimum členů. O to více musím poděkovat za nás všechny pořadatelům slavností ať už na Kuksu, či Hostýně. Veřejnost odtud odchází s pocitem, že myslivci nejsou jen skupina "vraždících hrdlořezů", ale že myslivost může být i záslužná.

 

Drazí myslící myslivci, postarejme se o omezení lovecké činnosti u lidí, kteří myslivost dělají jen pro zabíjení, pro průkazy, aby se měli čím chlubit. Vyřaďme z našich řad ty, kteří nepoznají holuba od lišky a prase od člověka. Díky jim a díky "maskáčům, teniskáčům a pumpičkářům", jak říkal můj oblíbený učitel, naše pověst určitě lepší nikdy nebude." -JHA-

Tolik citace.

 

A co my? Budeme přemýšlet, jak napomáhat zdánlivě nemožné změně lidského myšlení v přístupu k jiným bytostem? Dnes se lidé snaží o kultivaci mysli v oblasti náboženské a rasové nesnášenlivosti, v oblasti xenofobie. Domnívám se, že dokud lidstvo neskončí s legalizací agresivního vztahu k podobně jiným bytostem - ke zvířatům, rostlinám a přírodě vůbec, nebude schopno cokoliv významně zlepšit ani v oblasti vztahů mezilidských. A zůstane-li svět arénou smrti a zbytečného utrpení, nevím o ničem smutnějším a drastičtějším.

           Karel Bartoň

 

Komu ještě nestačilo načerpat poznání jak se věci mají, pro toho připojuji článek z Mladé fronty DNES:

 

Američané k nám jezdí lovit bažanty, Rusové jeleny (Mladá fronta DNES)

Pátek, 15 Duben 2011 08:06
 

Středočeský kraj chce podporovat cílenou turistiku. Začal proto propagovat komerční lov ve středočeských oborách. Je to jedna z mála věcí, kde může uspět před Prahou.

 

STŘEDNÍ ČECHY

 

Chcete si zastřílet na kachny? Neváhejte a přijeďte do středních Čech! Středočeský kraj konečně nalezl skulinu na trhu, kdy v souboji o příliv turistů může trumfnout i Prahu.

 

Ve středočeských hotelích a informačních centrech začal propagovat mysliveckou turistiku. Vytiskl informační brožury, které upozorňují na více než 800 mysliveckých honiteb v regionu. Chce nalákat zahraniční turisty, ale i Čechy, kteří projevují o komerční lov čím dál větší zájem.

 

Loni přijelo do středních Čech za myslivostí podle odhadů kraje kolem 20 tisíc turistů. "Rakušany a Němce nejvíc táhne lov kachen a bažantů, také Američané rádi loví bažanty. Trofejová zvěř, tedy mufloni, jeleni a další druhy vysoké, zajímá lidi z rusky mluvících zemí a Čechy," uvedl náměstek primátora Marcel Chládek, který zodpovídá za regionální rozvoj.

 

Za jelena zaplatíte i 600 tisíc korun

 

Ve hře je klientela, která rozhodně není chudá. V lánské oboře, nejprestižnější v Česku a nejstarší v Evropě, lovci platí za zastřelení jelena od 70 tisíc do 600 tisíc korun. "Sezona začne od 16. května, kdy se začne střílet srnec, ale zatím moc lidé nejezdí. Takže ta pravá sezona vypukne na konci srpna, respektive v září, kdy se střílí mufloni, daňci, jeleni," uvedl Jiří Janda, ředitel Lesní správy Lány.

 

Do lánské obory přijelo loni přibližně 150 lovců. Tradičně z Německa a Rakouska, přibyli Češi, Slováci a Rusové. Většinou jde o stálou klientelu, která se tam každou sezonu vrací. Jen několik z nich může přespat v lovecké chatě, kterou jim lesní správa nabízí. Zbytek musí hledat ubytování jinde. A o to právě jde. Středočeský kraj už nechce jen přihlížet tomu, jak turisté cestují do Česka, aby si mohli zastřílet v některé z obor ve středních Čechách, ale peníze za ubytování a stravování nechají mimo kraj.

 

Lovci představují zajímavou klientelu, o kterou stojí za to bojovat. Jsou movití, přijíždějí často ve větších skupinách a není to na jednu noc. Většinou stráví v Česku prodloužený víkend. A nebojí se utrácet. Kde? Většinou v Praze.

 

"Je to různé, ale ti bohatší většinou přespávají v Praze, což mě docela překvapuje, že chtějí dojíždět, někdy začínáme už v šest hodin ráno," podotýká ředitel lánské lesní správy Janda. Jen menší část, většinou střední vrstva, se ubytovává v penzionech v okolí Lán.

 

Jiná je zkušenost pětihvězdičkového hotelu S. E. N. v Senohrabech. Tam jezdí už deset let několik sedmi- až osmičlenných skupin, aby si mohly zastřílet na živou zvěř.

 

"Jsou to výborní klienti. Němci, Rakušané, sem tam někdo ze Švýcarska a Anglie, i manželské páry. Vracejí se sice z honiteb promrzlí a zkřehlí, ale o to raději si dají večeři, jdou do bazénu nebo fitness," prohlásil generální ředitel hotelu Bohumil Šerák. Tihle hoteloví hosté si do Prahy jen odskočí na výlet a zase se vracejí.

 

I to chce hejtmanství změnit. "Chceme turistům ukázat, že Středočeský kraj je víc než hrady a zámky. A navést je do středočeských památek," dodal Chládek.

 

Brožura proto upozorňuje na deset oblíbených turistických cílů v regionu.

 

Ne náhodou. Ve Středočeském kraji bylo loni vydáno 30 tisíc povolenek k lovu, a to včetně myslivců. Podle Chládka by to šlo navýšit ještě o dalších 20 procent.

 

Menšinový názor: nechte zvířata žít

 

Novým trendem je, že se zvýšil počet Čechů, které láká odstřel zvěře. A naučili se být v hotelích a restauracích štědřejší než cizinci.

 

Podle některých odborníků myslivecká sdružení či nájemci honitby vydávají tolik povolenek i proto, aby měli z čeho platit škody, jež zvěř napáchá.

 

Ta sice škodila na polích i v minulosti, ale ta před rokem 1989 patřila místním JZD, která to příliš neřešila. Pole teď vlastní často soukromí majitelé, kteří chtějí škody uhratit.

 

I mezi myslivci zaznívají hlasy, že trh je pro lovce příliš otevřený.

 

"Určitě to není správné zvát lovce z ciziny na odstřel naší zvěře. Je to jenom kvůli penězům, tržní ekonomika vládne všude, tak už i v myslivosti," řekl myslivec z Mělnicka, který nechtěl uvést jméno, aby nezhoršoval mediální obraz českých myslivců.

 

***

 

FAKTA

 

Kde lze lovit

 

Ve Středočeském kraji je 817 honiteb a 30 obor. Většina z nich umožňuje komerční lov. Ve středních Čechách lze lovit bažanty a zajíce, ale i srnce, jeleny, muflony, černou zvěř, zejména na Kolínsku a Nymbursku daňky. Lov probíhá s průvodcem, lovec musí mít lovecký lístek a povolenku k lovu od příslušné honitby.

 

Co lze lovit v oborách

 

Žehušická obora (jelen, daněk), obora Žleby (jelen), Žehrov (daněk, muflon), Louže (divočák), Mníšek II (jelenec běloocasý), Vlková (daněk, muflon, sika), Jíloviště (daněk, muflon), Dolní Lhota (jelen, daněk)

 

Zdroj: Středočeský kraj

Tolik článek z MF DNES.

 

Nebo pro příklad jiný článek:

Opilý mislivec zastřelil kolegu. Policie ho obvinila.

Olomoučtí policisté obvinili tento týden osmapadesátiletého myslivce, který na konci prosince loňského roku u Nové Hradečné na Olomoucku usmrtil výstřelem z kulovnice svého třiapadesátiletého kolegu. Kriminalisté poté zjistili, že podezřelý muž měl v krvi alkohol.

Muži hrozí za ublížení na zdraví z nedbalosti až pět let vězení. Oznámila to olomoucká policejní mluvčí Jitka Dolejšová.

Střela z myslivcovy kulovnice zasáhla jeho kolegu do hlavy. Muž na místě zemřel. Policisté pachateli orientační dechovou zkouškou naměřili 1,42 promile alkoholu. Podle vyšetřovatele tím myslivec porušil zákon. Kulovnice navíc nebyla řádně zajištěna.

Tragická událost se stala ve chvíli, kdy šli myslivci společně přes pole směrem k Nové Hradečné. Dopoledne se účastnili honu a odpoledne se vraceli zpátky domů.

Za posledních deset let jde v Česku nejméně o jedenáctou tragickou smrt člověka způsobenou střelou myslivce. Naposledy předloni v červenci zastřelil třiatřicetiletý myslivec na Kladensku při číhání na kance omylem pětapadesátiletého muže, který byl na večerní vycházce.

Zdroj: Týden.cz (01.02.2008. 10:55)

http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/cerna-kronika/opily-myslivec-zastrelil-kolegu-policie-ho-obvinila_42025.html

 

A další článek:

 
Myslivec zastřelil kulovnicí kolegu při honu na Plzeňsku


    (16. listopadu 2009 13:47, aktualizováno 15:36)


    Na Plzeňsku u obce Týniště po poledni zemřel čtyřiatřicetiletý myslivec. Podle všeho ho trefil jiný nimrod při honu. Policisté u žádného z pětačtyřiceti přítomných honců nezjistili alkohol.

    Podle záchranky muž zemřel po zásahu kulovou zbraní do srdce. Byl na místě mrtvý. "Neštěstí se stalo v půl jedné odpoledne na Přešticku. Pokusy o oživení už byly marné," řekl iDNES.cz mluvčí policie Plzeň - Jih Libor Pilař.

    Hon pořádala společnost Lesy ČR. "Ano, byl to náš hon, ale další informace poskytovat nemůžu," sdělil iDNES.cz mluvčí firmy Michal Kačena.

    Podle reportéra MF DNES se lovu zúčastnilo čtyřicet pět myslivců. Policisté na místě kontrolovali jejich zbraně, alkohol v krvi nezjistili u žádného z nich.

    Policisté také nechtějí říct, jak k neštěstí došlo ani zda vyšetřovatelé znají konkrétního střelce, z jehož zbraně mohla smrtelná střela vyjít. "To by byly spekulace, policie dál šetří veškeré okolnosti této události," uvedl mluvčí Pilař bez dalších podrobností.

    Není tak zatím jasné, z jaké vzdálenosti šel výstřel, ani zda muže zabila například odražená střela. Podle informací ČTK může být rána z kulovnice smrtelná i na vzdálenost až kolem dvou kilometrů.
    V září na lovu zemřel nezletilý chlapec

    Letos to není první smrtelná nehoda, která se na jižním Plzeňsku při střelbě na zvěř stala. V září u Hoříkovic smrtelně zranil svého nezletilého syna otec při lovu holubů na slunečnicovém poli. V případu zatím nepadlo obvinění.

    Před dvěma roky postřelili myslivci zřejmě nešťastnou náhodou na honu na černou zvěř šestnáctiletého hocha u Maškrova na jižním Plzeňsku. Mladíkovi lékaři na chirurgii ošetřili zranění pravé ruky a pustili ho do domácího ošetřování.

    Na konci roku 2005 zastřelil u Dobřan na jižním Plzeňsku starší myslivec omylem svého kolegu, údajně v domnění, že střílí na divoké prase.

    Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/myslivec-zastrelil-kulovnici-kolegu-pri-honu-na-plzensku-p3h-/krimi.aspx?c=A091116_134737_krimi_pei

     

A mohli bychom pokračovat....

-ze-