Lidé a zvířata se od pradávna dělí o slunce a stín na této živé planetě plující vesmírem. Již tato skutečnost je sama o sobě důvodem, proč uplatňovat soucit se zvířaty.
V základních životních potřebách máme my lidé se zvířaty mnoho společného.
Spojuje nás potřeba po naplňeném životě, schopnost prožívat sociální vztahy s okolím, či vrozená touha po zachování vlastního druhu. Jak člověk, tak zvíře, touží po pocitu bezpečí a po příjemném prostředí pro život. My lidé, tak jako zvířata, oddaně chráníme své potomky, obstaráváme si potravu abychom nezemřeli hlady, a především - všichni bytostně toužíme po spokojenosti, a zrovna tak bytostně máme strach z bolesti.
Vztah člověka ke zvířeti prošel v minulosti pestrým historickým vývojem a rozepisovat se zde o něm by bylo velmi obsáhlé.
Jaký je však náš vztah ke zvířatům v současnosti? Odpovězme si rovnou a s plnou upřímností: značně rozpolcený!
Kdybychom se teď pokusili uspořádat veřejný průzkum na téma zda mají lidé úctu ke zvířatům a jak se staví k jejich týrání a zabíjení, můžeme si být jisti, že téměř všichni dotázaní by se přihlašovali k milovníkům zvířat a současně by zavrhovali všechny, kdo zvířatům způsobují utrpení.
Přesto však rukou člověka zemře zcela zbytečně každým rokem mnoho miliard zvířat. Očividně zde tedy není něco v pořádku.
Kde můžeme hledat příčiny tohoto obrovského rozporu? Rozhodně v historicky vzniklém a pomýleném postoji člověka, který ve ztrátě či nenalezení chápání základních životních souvislostí, a pohlcen civilizačním myšlením, tragicky rozdělil svět na "důležitý-lidský" a na "nedůležitý-mimolidský".
Zaběhnuté mentální stereotypy nesprávného lidského uvažování nám říkají: "I ve zvířecím světě zabíjí druh druha, příroda už je taková a člověk rovněž patří do jejího řádu, proto i on má právo zabíjet slabší tvory pro potravu a pro užitek". To je ovšem jeden z největších lidských omylů, který si z pohodlnosti či z nevědomosti nechceme přiznat.
Zatímco totiž dravec by nepřežil bez lovu, člověk skutečně není původně (fyziologicky) stvořen jako dravec a proto v absolutní většině případů může při své dobré vůli kvalitně přežít (obzvláště v dnešní době a v našem podnebném pásmu) bez pojídání masa mrtvých zvířat. Člověk má možnost volby snažit se pochopit tuto pravdu - a právě tato fascinující skutečnost, že máme možnost volby, nám přináší odpovědnost za to, jak se chováme k našim bližním, v tomto případě ke zvířatům, protože zvířata našimi bližními jsou.
Kde všude vlastně člověk způsobuje utrpení zvířatům a jak můžeme toto utrpení zastavit? Zkusme, zatím velmi stručně, přemýšlet nad následujícím:
Překonáme-li vžité mentální vzorce, zjistíme s překvapením, že podle svého fyziologického uzpůsobení nenáležíme my lidé k typickým masožravcům, ani k typickým všežravcům, ani k typickým býložravcům. Jsme prostě "lidé", a jak se dočtete v menu "Vegetariánství", máme možnost žít kvalitně, ba kvalitněji, bez masité stravy. To nás ve vztahu k jiným tvorům silně zavazuje, neboť každodenní volbou "svého oběda" volíme buď život, nebo bolest a smrt! Vždyť miliardy zvířat nemusejí každoročně zemřít na jatkách! Přestaneme zvířata vnímat jako pouhé "živé stroje" na maso, vajíčka či mléko.
Kožedělný a kožešinový průmysl je další oblastí, která kvůli "nám spotřebitelům" vydělává své nemalé finanční zisky skrze zbytečné a velice smutné držení a zabíjení zvířat. Máme možnost volby si přiznat, že nemusíme držet zvířata v zajetí nebo je lovit do pastí, abychom je po čase usmrtili, stáhli z kůže a tu si pak oblékali na sebe. Existují přece jiné materiály (např.z rostlinných vláken), které nás zahřejí nejen na těle, ale i v našem svědomí - neboť jsou získány bez brutálního utrpení.
Poznáme také, že využívat zvířata v cirkusech, na rodeu a podobně, může být možná zábavou (či výdělkem) pro některé lidi, ale rozhodně ne pro zvířata samotná, neboť ta jsou zde nucena žít v podmínkách a podávat výkony, které jsou mnohdy extrémně vzdáleny jejich přirozenému životu. Návštěvami těchto "zábavních atrakcí" nebudeme podporovat zneužívání zvířat. Cirkusy ano, ale bez zvířat, byť půjde změna postupně.
Velmi sporné je z tohoto pohledu i ZOO, neboť jak řekl už kdysi český humanista a vegetarián Přemysl Pitter: "Domorodé indiány sem také nevozíme z Ameriky abychom je zavírali do klecí a chodili je pozorovat, tak proč to činit zvířatům?" Člověk vybíjí tisíce druhů zvířat v přírodě a pak se honosí odchovem a vypouštěním několika málo druhů zpět ze zoo do divočiny, což je podivné. Kdo z nás by měnil život se zvířaty v kleci?
Uvědomíme si dále také, že například "parfém" nebo "rtěnka" už nikdy nesmí být důvodem ke krutým pokusům na bezbranných cítících tvorech. Budeme tedy kupovat pouze kosmetiku netestovanou na zvířatech.
Jakkoli je to nyní zdánlivě nesmyslné, zahajme vědomně a se vší zásobou rozumu a citu onu cestu, v jejímž cíli ustanou i pokusy na zvířatech pro výzkum léčby lidských nemocí. Mnoho lidských nemocí je tzv. "civilizačního původu" - některé přírodní národy vůbec neznají nemoce pro nás běžné. Jakkoli se může taková myšlenka zdát utopická, není jiné cesty než je prevence a snaha o vyladění duševní i fyzické osobnosti člověka na "Rytmus Hlubšího Řádu" který nás přesahuje a do něhož patříme. Vybočení člověka z tohoto Řádu je hlavním důvodem vzniku jeho civilizačních nemocí. Dále doufejme, že s rostoucím pokrokem a přibývajícím humanitním myšlením bude také lidstvo stále více využívat metod pokusů alternativních (počítačové simulace, mechanické modely, buněčné tkáně...), a to do nejvyšší možné míry - tedy zcela. Nejsme naivní - víme, že vše půjde postupně, ale také zároveň věříme, že přijde doba bez pokusů na zvířatech.
Samostatnou kapitolou je lov a myslivost - řekněme zatím jen stručně, že kdyby miliony myslivců a lovců (v minulosti i současnosti) z celého světa věnovalo tolik času, energie a myšlení kolik věnují lovům a honům, do snahy o zachování přirozené přírodní rovnováhy, která tu fungovala celé věky před námi, nemusela by se dnes nejspíše zvířata vůbec střílet. Člověk zbavil lesy jejich přirozených predátorů, člověk rozdělil ve svých předsudcích zvířata na "užitečná a neužitečná", člověk protnul přírodní prostory dálnicemi, a člověk je také tím, kdo poté ospravedlňuje hony a lovy.
Je mnoho dalších oblastí, kde člověk může a musí zásadně přehodnotit svůj vztah ke zvířatům - například v některých případech ve způsobu chovu "domácích mazlíčků", nebo ve sféře obchodování se zvířaty a podobně. Může například soucitný člověk podporovat obchod a rozmnožování zvířat, a to nejen exotických, aby je pak doma zavíral do malých a pro ně nepřirozených prostor, a to vše pouze pro své osobní pobavení?
Jak jsme si již připomněli - člověk má možnost volby. Buď nadále zůstaneme ve své pohodlnné lhostejnosti, nebo nejlépe PRÁVĚ TEĎ začneme každý z nás probouzet svůj vnitřní cit a zdravý rozum a začneme zmírňovat bolest zvířat (a nejen jich) natolik, nakoli můžeme. Co říkáte?
-ze-