Nejde zde o to, že bychom měli stíhat být plně zapojení do všech dobročinných aktivit světa. Jde spíše o to, abychom se mentálně neuzavírali pouze do jedné oblasti pomoci trpícím, kterou pak budeme ve své jednostrannosti považovat za jedinou hodnou zájmu.
Nepodléhejme černobílému vidění a neoddělujme život od Života - právě takové oddělování totiž v konečném důsledku přináší opět jen bolest, protože jak známo - vše se vším souvisí.
Civilizace, kterou všichni tvoříme, nám většinou předkládá obraz člověka, stojícího na jedné straně života, pak vkládá dělící zeď, a za ní umísťuje zvířata, a někam ještě dál snad rostliny, nerosty, živly, a tak dále. Ve vztazích člověka k člověku jsme si vytvořili určitá pravidla pro dobré, či alespoň snesitelné soužití. Avšak svět zvířat a ostatního života hodnotíme opravdu krutě - podle toho, jaké pobavení či užitek nám přináší či nepřináší. Toto neblahé, historicky podmíněné, podvědomé paradigma v nás, je ovšem potřeba změnit.
Člověk je schopen na svou stranu dělící hranice přidat ještě své "domácí mazlíčky", protože pejskové a kočičky "jsou přece tak roztomilí", zvlášť oproti "těm jiným zvířatům". Jistěže člověk může někdy mít z různých důvodů blíže k psům, kočkám, a jistěže mnoho lidí obdivuje více třeba koně, než krávy a slepice. To ale v žádném případě neznamená, že by kravička byla něco méně, než kočka nebo pes. Dochází zde tedy k podivnému vzetí na milost určitých druhů zvířat, a k ještě podivnějšímu odvrácení se od ostatních zvířat a jiných forem života. To je třeba změnit.
Tady ale narážíme na zásadní problém, který lze často vypozorovat i u některých proudů na ochranu zvířat: Jako by zde na jednu stranu byla sice snaha označit za svého bližního nejen člověka, ale i zvíře, avšak zároveň opět zbylý život ponechat na oné druhé straně dělící zdi. Znovu by zde "pán tvorstva" výsadně určil, koho ještě vzít na milost a koho nikoli. Samozřejmě, že tento svět funguje tak, že jeden život přežívá na úkor druhého, takže například člověk potřebuje k přežití sníst rostliny, ale proč by je kvůli tomu měl vnímat jako podřadnou formu života? Jde o to, minimalizovat utrpení tam, kde můžeme. A jak jsme si vysvětlili v kapitole "vegetariánství", je menší bolestí jíst rostliny a plody, než zvířata.
Ano - vývojově se různé formy života liší - jiný je anorganický život, jiný je život jednobuněčných organismů, rostlin, různých druhů zvířat, a pak život člověka. Není to ale tak, že bychom se snažili pouze o uznání práv zvířat - snažíme se o uznání přirozených práv všech a všeho, přičemž slovo "právo" je zde poněkud nevýstižné - jde tu spíše o hluboké uvědomění si sounáležitosti všech a všeho. Neexistuje totiž na jedné straně člověk, a případně zvířata, a na druhé straně "životní prostředí člověka". To by byl opět egoistický model. Vše je život hodný úcty - rostliny, živly, zvířata, nerosty, lidé, planety, hvězdy.....
Už nyní se snažme chránit všechen život, nejen některý. Posouvejme racionálně-civilizační chápání ekologie k co nejhlubšímu a nejvyváženějšímu "sourozenectví" se všemi a se vším. K tomuto poznání směřujeme vývojovou cestou přes různé etapy. Jednou z etap v této cestě je i vegetariánství a ochrana zvířat.
Závěrem ještě připomeňme: sami nejsme rádi, že většina lidí odsunula zvířata za dělící čáru svého zájmu. Proto ani my neodsouvejme jakékoliv lidi za naší sféru zájmu. Budeme-li dělit svět na "my hodní ochranáři" a "ti druzí špatní", jsme na nejlepší cestě k neúspěchu.
-ze-