Světoznámý fyzik a podporovatel vegetariánství Albert Einstein kdysi řekl: "Pokud by z planety Země zmizely včely, zbývaly by lidstvu už jen pouhé čtyři roky života."
Známé jsou i jiné citáty o včelách:
J.A.Komenský: "Díky včelám naučil jsem se přírodu více znáti a více milovati, než z mnoha knih učených."
Wilhelm Bolsche: "Na světě jsou dvě největší záhady života, člověk a včely. Starší jsou včely."
R.A.Réaumur: "Kdykoliv pozoruji velkolepou práci včel, zdá se mi, že paprsek boží moudrosti zazářil předemnou."
M.Maeterlinck: "Tomu, kdo je poznal, tomu, kdo je miloval, zdá se léto bez včel tak ubohé a tak nedokonalé, jako by bylo bez ptáků a bez keřů a stromů.
Vietnamské přísloví: "Včela med dělá, ale nejí."
Turecké přísloví: "Včela ví, z kterých květů má sbírat med."
Pojďme si nejprve říci něco o tom, jak fascinujícími tvory včely jsou, ale i o lecčems co se včelami a medem souvisí:
- Včela dělnice se v průměru dožívá 27 dnů, někde se uvádí 6 týdnů, a za tento svůj krátký život nalétá přibližně 820 kilometrů.
- "Výkonná" včelí matka naklade ročně 200 000 vajíček.
- K získání 1kg medu musí včely navštívit nejméně 5 milionů (!) květů a nalétají přitom 280 000 km, což je 7x kolem rovníku. To vše pro jednu sklenici medu.
- Včela medonosná není schopna samostatné existence, proto se často mluví spíše o "včelstvu", neboli včelím společenstvu.
- Každé včelstvo má jen jednu matku - je to včelí samička schopná reprodukce, která pomocí feromonů řídí chod společenstva. Dále je zde několik set trubců, což jsou samečci schopní oplodnění a tisíce včeliček dělnic, které naopak nejsou schopny reprodukce.
- Počet jedinců ve včelstvu je proměnlivý a závislý na roční době. Na podzim se rodí dlouhověká generace včel, která má za úkol přežít dlouhé období bez snůšky. V tomto období nejsou ve včelstvu zastoupení žádní trubci.
- Včelí společenství čítá celkově 4 až 10 tisíc jedinců. Počínaje zimním slunovratem začíná matka s postupným rozšiřováním včelstva až do doby, kdy na vrcholu snůšky čítá řádově 30 až 60 tisíc jedinců.
- Na včelí opylení je odkázáno 80% kvetoucích rostlin. Jejich řádné opylení má rozhodující vliv jak na množství sklizně, tak na její kvalitu.
- Po opylení přestanou květy ronit nektar a ztrácejí vůni.
- Na čajovou lžičku se vejde asi 30g medu.
- Jeden květ jabloně obsahuje okolo 100 000 pylových zrn, jedna jehněda lísky obsahuje asi 6 000 000 pylových zrn.
- 100g pylu obsahuje tolik aminokyselin jako 0,5kg masa nebo 7 vajec.
- Včelstvo dokáže shromažďovat nektar a pyl i z okruhu o větším poloměru než 5km.
- Jedna včelka navštíví za minutu 10 květů.
- Váha obsahu medového váčku vždy činí 20mg, tedy 50 až 60 tisíckrát (!) se musí naplnit, aby z toho byl 1kg medu.
- Váha pylové rousky na noze včely je 12mg. Včela na její sesbírání potřebuje asi 6-8 minut (100 000 pylových zrnek).
- Včela vyloučí najednou 8 voskových šupinek vážících 1,5mg. V 1kg vosku je 5 milionů voskových šupinek.
- Včela létá rychlostí 8m za vteřinu, to je asi 29km za hodinu.
- Včela přijímá vůni tykadly - ty se skládají z jedné velké tyčinky a z jedenácti či dvanácti metlových segmentů. Na nich jsou uloženy smyslové i čichové orgány. Smyslové orgány slouží nejen k cítění, ale také k hmatu a vnímání pachů, i k měření teploty a obsahu CO ve vodě a ve vzduchu.
- Trubec je včelí samec, rodící se z neoplozených vajíček, nemá žihadlo a jeho jedinou, leč napostradatelnou, úlohou je oplození matky. V úlu žijí trubci nečinně a jsou živeni včelami.
- Včelstvo musí do úlu každoročně donést okolo 150 litrů vody.
- Matkou se stane včela, která je krmena mateří kašičkou bohatou na živiny, žije průměrně 3 až 5 let (délka normální včely je v létě během snůšky jen asi 6 týdnů). V době jarního rozvoje naklade královna okolo 2500 vajíček denně. Velká výživná hodnota a výrazný povzbudivý hormonální účinek mateří kašičky jsou zřejmé při přepočtu na člověka. Obrazně řečeno to znamená, že by se žena dožila 2500 roků a denně by rodila 15 dětí.
- Naše včely jsou poměrně mírné. V případě napadení úlu ho brání jen asi 30 bojovnic. U jistého druhu afrických včel by na nás vylétlo až 10 000 nažhavených žihadel.
- Včely si do svého císařského znaku dal Napoleon I.
Zdroje: http://www.vceli-produkty.eu/aktuality/zajimavosti-ze-sveta-vcel-vcelich-produktu-vcelarstvi
http://taborsky.denik.cz/zpravy_region/clovek-by-mel-jist-med-med-z-regionu-20110506.html
Zajímavá je i zpráva o tom, že poslední roky se včely přestávají v některých mikroregionech dobře orientovat a páchají ve velkém sebevraždy!! Podle některých úvah za to můžou signální vlny od mobilních telefonů..... Má-li kdo z vás, čtenářů, o tomto bližší informace, napište nám. Zde přidáváme odkaz ke článku na toto téma:
http://hn.ihned.cz/c1-38840240-tajemny-zabijak-vcel
Pojďme dále. V knize Jana Šťastného "Hřbitov na talíři" (Živočišné látky v potravinách a v kosmetice -2.vydání) si na straně 99 můžeme přečíst tuto definici medu:
"Med je živočišný produkt některého hmyzu, nejčastěji se setkáváme s medem včel. Ten existuje ve dvou druzích, jako med květový a med medovicový. V případě medu květového včela nejprve saje nektar z květů, spolu s pylem jej natráví a poté v úlu vyzvrátí. Tzv. medovicový, nebo lesní med má ještě zajímavější proces. Včely jedí medovici, což jsou výkaly mšic sající mízu rostlin. Mšice nedovedou strávit všechen cukr a ten je poté vyloučen jako medovice, čehož včely využijí. Pak následuje stejný proces jako u medu květového. Problémem je, že med, který si včely vytvářejí jako zásobu na zimu, jim včelaři seberou a dají jim jen neplnohodnotnou náhražku, cukr. Mnozí spotřebitelé také nesouhlasí s vybíjením včelstev a podobně."
(Děkujeme autorovi za povolení citace. Knihu lze objednat na webu České vegetariánské společnosti - doporučujeme!)
Rozhodně zajímavý článek najdeme na stránkách organizace "Ochránci hospodářských zvířat". Tomuto sdružení děkujeme za laskavé svolení k přepisu článku a zároveň tímto vyzýváme zastánce všech názorových proudů, aby se vyjádřili (např. v diskuzi či v e-mailu) k tomu, zda si myslí, že následující názor lze plně obhájit, a to zejména v poměru k prvnímu (Einsteinově) citátu tohoto článku. Tak tedy citujeme:
Je med etické sladidlo?
Jak je to s medem ve vegetariánské a veganské kuchyni. Lze jej eticky akeptovat? Pokusíme se vám dát odpověď.
Podobně jako požadavek slaného, i záliba ve sladkostech je biologicky podmíněna a má své důvody: Člověk je (nebo přinejmenším byl) hlavně konzument plodů. Podle čeho se pozná zralé ovoce ? Podle sladkosti. Proto člověk upřednostňuje sladké. Bohužel, tento systém funguje perfektně jen tehdy, jsou-li všechny potraviny konzumovány v přírodním stavu. Jakmile se z nich vyrobí extrakty ( jako např. cukr), je naše chuť oklamána, neboť předpokládá, že se jedná o obzvláště zralé a zdravé plody. Nejlepší sladidlo je proto nezpracované ovoce.
Ve vegetariánských a ještě více ve veganských kruzích (kde se med odmítá), je med jako sladidlo sporným, neboť je získáván prostřednictvím živočichů.
Med obsahuje jen malý podíl vitamínů, minerálních látek a enzymů. Ačkoliv má med téměř 80 % cukru a zbytek tvoří voda, má oproti průmyslovému (rafinovanému) cukru přirozeně některé zdravotní přednosti, ale také mnohé nevýhody. Např. med narušuje zuby mnohem více než rafinovaný cukr. Vzhledem k tomu, že rafinovaný cukr neobsahuje žádné minerální látky, enzymy a vitamíny, med (ponechaný v přírodním stavu, tepelně nezpracovaný) má v tomto ohledu převahu.
Med by měl být konzumován výhradně v surovém stavu, tedy nezahřátý nad 40 stupňů Celsia! Není proto vhodný k pečení a vaření.
Jak to ale vypadá s etikou medu? Je med akceptovatelný vegetariány?
Vzhledem k tomu, že med je dnes produkován ve velkém množství, existují zde podobné problémy, jako u všech jiných produktů, které jsou získávány pomocí zvířat: Existuje kolem 30.000 až 40.000 druhů včel. Avšak pouze jeden druh splňuje všechna kritéria pro komerční využití - Apis mellifera. Rozšířeno a chováno je 20 poddruhů této medonosné včely. Co to znamená pro ekosystém je jasné: Jeden druh včel potlačuje všechny ostatní druhy. Z toho plyne genetické ochuzení. Následky jsou zřetelné již delší dobu. Stále častěji se objevují nemoci včelstev, které se epidemiologicky šíří. Resistence na nemoci u včelích rodů stále ubývá. Obzvláště výrazně bylo toto potvrzeno i v minulém roce, kdy byly vytestovány v zahraničí v medu imporotvaném ze zemí východní Evropy antibiotika. Úřady reagovaly okamžitě: Nařídily jednoduše zvýšení mezní hodnoty, která nyní oficielně připouští určitou hladinu antibiotik v medu...
Prozřetelné podávání antibiotik včelám je totiž tak "normální", jako jejich podávání ve fabrikách se zvířaty a tak úřadům nezbývá ostatně nic jiného.
Institut Roberta Kocha zneklidnil v září 1998 konzumenty medu ještě víc: Zveřejnili další případ onemocnění dítěte infekcí botulismu, která byla způsobena konzumací medu, a která vedla k ochrnutí i dalším symptomům s ohrožením života. Institut Roberta Kocha poukázal a důrazně upozornil na to, že konzumace medu se všeobecně nedoporučuje malým dětem - mladším jeden rok (starším již nehrozí tak akutní nebezpečí). Vzhledem k tomu, že tato onemocnění jsou velmi zřídkavá, nejsou zatím ještě dobře prozkoumaná.
Následky včelařství na přírodu jsou naopak jednoznačné: V mnohých zónách jsou prostřednictvím silně se vyskytujících včelstev zatlačovány mnohé další druhy hmyzu, které se živí na stejných květech. Ačkoliv jsou včely považovány za dobré opylovače rostlin, shoda zde není. Jsou mnohé jiné druhy hmyzu, které by dokázaly totéž, pokud by se vyskytovaly v tak hojném množství.
K tomu se přidružuje i to, že dnes je včelám z komerčních důvodů odebíráno převážné množství medu, tyto musí být pak dokrmovány cukrovou vodou, aby bylo umožněno jejich přezimování. Toto je výhodnější než vzdát se části medu, avšak s negativním dopadem na zdraví včel. Při "medových žních" je zabito hodně včelích vajíček, larev a často také dospělých včel. Nejhorší je sklizeň medu divokých včel. Zpravidla takové žně nepřežije čtvrtina včelího národa.
Mnohé ochránce zvířat to rmoutí, třebas nemají k včelám bližší vztah. Včely jsou velmi zajímavé bytosti s komplexním sociálním chováním. Jsou schopny vyměňovat si navzájem detailní informace (např.místo rozkvetlé louky).
I když má med výhody v porovnáním s rafinovaným cukrem, z etického hlediska není med mezi vegetariány a obzvláště vegany přijatelný. Čím tedy sladit? Jako alternativa se nabízí ovocný cukr, melasa, nerafinovaný cukr, javorový sirup, ječemnný slad - tekutý či sušený, ale hlavně sušené ovoce které patří k nejlepším a také nejzdravějším sladidlům.
Vloženo 20. 7. 2000
Konec citátu. (Děkujeme za povolení k uveřejnění)
(zdroj: www.ohz.cz)
-ze-