Zelení mutanti

TIP: blog o veganství v ruštině: vegan-ru.cz



 

Milý starý sad uprostřed polí..Jedno z mála útočišť zbývající zvířecí rodiny..Džungle vysoké trávy a křovin, staré, rozsadité stromy mě zdálky zdraví..Prosychající, polouschlé, však v příznivých letech přesto ještě plné zapomenutého ovoce...Daru to pro mně převzácného. S radostí pozdravím a začínám sbírat hrušky do batohu, když náhle slyším jakési vytrvalé klepání..

Žeby po vzdálené polní cestě hrkalo auto s nějakým nákladem? Ale vždyť to vychází někde odsud...Rozhlédnu se a v tom mě zamrazí: Zamaskovaná, nízká klec z pletiva, v níž se semtam otáčí pár vyděšených bažantů, oklovávajících drátěná oka..Od klece vede motouz, končící opodál v trávě..Nikdo nikde, ale pach jakési lidské lsti jakoby tu visel ve vzduchu..Co to Je?? Horečně přemýšlím...Je to nástraha na nějakého dravce, nebo co? Nic jiného mně nenapadá..Uvnitř se to bouří:"

Okamžitě klec servat a ptáky
 vypustit!",řve jeden vnitřní hlas.."Nebo je to nelidské, avšak legální?", ozývá se druhý, třesoucí se hlásek, jehož hned s křivící se hubou prokouknu jako zbabělého alibistu...Sakra, to je zase polízanice...těšil jsem se na pěkný den, jek budu sbírat ovoce a koukat do kraje, a už zase nějaký průser, zase nějaký problém.!! To znamená vysrat se na ovoce, rozmlátit klec a spolu s bažanty mazat co nejdál, protože tuším, že strůjce se brzy vrátí..

No, nasbírám pár jablek, třeba zatím vychladnu a pochopím, co dělat...Když tu na jiné straně zas slyším to klepání..Otočím se - a tam další klec! Obejdu pár stromů - a tam další! A další, a další, a další! Bojovník a zbabělec ve mě bojují ve stále prudším rytmu...Něco visí ve vzduchu, že by se to příslovečně dalo krájet..A já jak trumbera sbírám jablka, abych aspoň něco dovezl domů...

Ten boj ve mě....žeby někdo zakládal bažantnici? Musím se
 hořce vysmát i tomuto dalšímu zbabělému alibi..".Co to kecáš, magore, říkám si, jaké chceš najít alibi pro tohle, co smrdí smrtí na sto honů?"..Kdyby zůstalo u té jediné první klece, jistě by bojovník vyhrál a bažanti uletěli...Ale to množství klecí mě najednou přemáhá...ten známý pocit bezmoci proti jakési přesile, navíc pořád nechápu, o co tady jde...

Zkroucený hořkostí nakládám batoh na záda, když v tom opodál na cestě zahlédnu přes křoví pět, šest, sedm myslivců..Pokřikují, hlučí, smějí se a míří směrem ke mě..Obrátím se tedy na druhou stranu do pole, když tu najednou se tam proti mě vynoří rozvimutá rojnice zelenokabátníků, je to jak záběr z nějaké historické bitvy....


     V tu chvíli mi to doklapne, náhle je to zcela jasné - někdo půjde tahat za provázky, bažanti, koupení nejspíš v bažantnici, poprvé a naposledy pocítí svobodu, která se v rachotu výstřelů rozpskne v kaši z masa a krve a pokropí ty staré stromy...Úplně se mi nad tou zvrhlostí zatají dech...

Jeden se vyděluje a míří ke mně.."Šéfe, cesta je támhle"....vyráží zpoza podezíravého pohledu. Nejsem dvakrát pohotový..."No a co?" Vyrážím ze sebe, na to jediné se zmůžu...trucovitě se zastavím, sundám batoh, ostentativně, třesouc se vzteky, hlodám jablko a čekám na další eskalaci konverzace.."No nic, jen abyste se k něčemu nepřimotal, tady je leč", ubírá trochu na plynu milovník brokových zbraní, a plejáda výstřelů za mými zády mu dává bohatě za pravdu...Ale já stojím, nikam nejdu, ač si připadám velice uboze, protože na nic jiného rozumného se nezmůžu..Rojnice trochu znejistěla, postává, zírá
 na mě...

Pak se ale po chvíli znovu pohne za kopeček směrem k sadu...Mnohočetné shluky výstřelů mi sdělují, že co jsem viděl před chvilkou živé, už není....Ale náhle se pálí i za mnou.."Ale co, ať mě bouchnou, aspoň budou ty bestie mít průser"...hořkost a vztek je na chvíli opravdu silnější, než strach....Ale rozum se přecejen přihlásí...Hýbu se celý v hnědém za křovím, na jehož druhé straně se blíží kanonáda..Má ještě smysl zůstat?

Nakládám batoh se zhořklými jablky na záda a klátím se na odpolední mši pro čtyři babičky do staráho kostela...Jeho jindy jasný zvon mi dneska zní jak umíráček...Je dušiček. Ale kdo by se staral o dušičky bažantů v klecích...Źádnou přece nemají, stejně jako ji nehledají ti bouchalové.....


     Včera jsem pustil v TV dokument o životě za socialismu v NDR, kde na hony papalášů, čítající vždy několik stovek "trofejí", byla svážena zvířata z celé země...A jako obvykle, fašismus, komunismus, kapitalismus, člověk je stále týž...V zurbanizované, civilizačním ruchem zamořené přírodě, navzdory tvrzení někdy i zelených aktivistů o globálním přemnožení, na mnoha místech - v tomto případě v Českém Ráji - už skoro žádná zvířata prostě žít nemohou...

Ale co by se žralo na plese, co by se dávalo do tomboly? A co s nakoupenými zbraněmi, střelivem a nutkavou zvrhlou zálibou vládnout životu prostřednictvím smrti? Přeci nebudou dělat brigádnické hodiny pro nic za nic! A když zvířata v přírodě už nejsou, tak si je tam prostě dovezeme!


Přívěsný vůz za traktorem, přichystaný na mrtvoly, je ještě prázdný, když ho míjím..Pamatuji časy, kdy ho mívali plný...Už jako dítě jsem se přitom třásl vzteky...Ale to ještě kolem každého křoví byly stovky stop, a zvířata pobíhala, kamkoliv jsem se jako dítě v lese pohnul...Prázdnota v současné přírodě jakoby odrážela prázdnotu v současném člověku...Takový svátek zesnulých............
                                                                                 Karel z Ráje

 

Zelení mutanti - Post scriptum:


Na dotaz, adresovaný právní poradně Českomoravské myslivecké jednoty /dále ČMMJ/, mi bylo odpovězeno, že vypouštění zvířat z "voliér" před honem nebo během honu není v zákoně uvedeno mezi zakázanými způsoby lovu.

Myslivecký řád ČMMJ, převzatý i dalšími mysliveckými organizacemi, v bodě 58 uvádí, že takový způsob lovu je pouze považován za "nemyslivecký", podobně jako střílení bažantů na zemi, nebo kachen na vodě. Zákon nespecifikuje dobu, kdy mají být zvířata v takovém případě vypouštěna, sleduje pouze, aby byla vypouštěna zvířata "létající".


Prostě prásknout to do bažanta, importovaného do lesa z klecového chovu, navíc polomrtvého a zděšeně se plazícího po zemi, by mělo být "ekl" i tomu nejpatologičtějšímu zelenokabátníkovi - takovému bažantovi totiž stačí šlápnout na hlavu, netřeba plýtvat střelivem. Mé rozhodnutí podat trestní oznámení tedy nemá, o jaký právní základ se opřít. Vše je v pořádku...jen je to trochu "nemyslivecké"....


Včera ve zprávách se objevil nový případ ptačí chřipky, kvůli němuž musel být vybit celý chov , tedy asi 200 kachen na jednom rybníce. Tedy - na rybníce: přesněji v klecích, nebo-li "voliérách", kde měly být kachny údajně pěstovány pro vejce. Jiná televizní stanice však uvedla rozhovor s "pěstitelem", který uvedl, že se jednalo právě o chov pro potřeby lovu, tedy pro vypouštění před psychopaty s kvéry, jimž jiní psychopati při tvorbě legislativy jdou na ruku, a kterým nestačí nějací "hlinění holubi", kteří prostě musí za své peníze zažít tu dravou radost ze zabití, zničení života...


Těch 200 kachen tak potkalo nečekané štěstí: zemřely na smrtící injekci, nikoliv s ustřelenýma nohama zapadlé někde v křoví....
Lov pro obživu by u dnešních myslivců s nabouchanými mrazáky z hypermarketů nikdo neočekával. Dosud tedy pro veřejnost platí myslivecké mimikri jakožto "regulátorů přemnožené zvěře".

Tyto způsoby lovu do lesa importovaných zvířat však dokládají, že tito myslivci však již skutečně nejsou nic jiného, než psychopatologičtí jedinci, urgentně vyžadující "léčbu". Jak však provozovat léčbu, když lékař sám, tedy tato společnost a její legislativa, je stejně tak nemocný?   
                                                                                                        Karel z Ráje