Vzkříšení aneb my a po nás potopa

TIP: blog o veganství v ruštině: vegan-ru.cz




Ležela v tupé tmě a život z ní pomalu, nebo spíše rychle, vyprchával..Víko kontejneru se náhle rozletělo a v rozevřeném nebi se ukázalo životodárné slunce a podivínova tvář...Úplně se lekl, když viděl velkou dracenu ležet zkroucenou na nevytříděném odpadu. "Taková krásná dračinka"!, říkal si nechápavě, když kontroloval její životní stav - bez květináče, kořenový bal rozpadlý, cítil, jak pomalu vysychá, ale stále ještě žije...Když si ji odnášel domů, možná za záclonou koukal ten, komu se již tato dekorace nehodila..


"No když lidi do kontejneru hážou i děti", řekla podivínova máma...Ale proč dotyčný nedal květinu aspoň vedle kontejneru, kde by si ji někdo vzal? Naprostá lhostejnost, vše se nám mění v pouhé věci, kulisy našeho za bezpečnostní zámky uzavřeného, katalogového požitku sebepovýšení...


   Podivín leze na stromy a vyvěšuje ptačí budky...Kdo se mu směje, ušklíbá, kdo je zmaten, kdo pohoršen, rozčílen, kdo to kvituje, vítá, říká, že on sám by, kdyby ti ostatní.....? Záclony nehybně mlčí....


On sám by, kdyby ti ostatní...Ti ostatní už ale nechtějí ani uklízet kolem vlastního domu...To má přece dělat město!! A já nebudu přece uklízet, když neuklízí ten debil z přízemí! A okolí, letité stromy, skalky, vytvářené lidmi, kteří ještě mívali k prostředí, kde žíli, srdečný a tvořivý vztah, to už k nim vůbec nemluví...Je to kulisa kolem jejich bytu, jejich hradu...Vztah k nikomu a k ničemu...kolik takových za těmi záclonami je? Většina, menšina, jaké procento?


  Podivín začal vytvářet napajedla pro ptáky...Všiml si, že se na sídlišti nemají kde koupat, viděl a cítil, jak ti rozčepýření a městem zdivočelí kosáci tím vedrem a parazity trpí..Použil, co se dalo. Plastovou mísu někdo za pár dní rozdupal, dal tedy plechový pekáč - ten odnesl bezdomovec do sběru. Koupil tedy velkou mísu pod kytky, obložil kameny, aby to bylo hezké. Kameny zůstaly, mísu někdo ukradl během pár dní....A nedávno někdo ukradl i jednu z ptačích budek, která spadla z přetrženého úvazu..


Přemýšlel, co všechno tu nečekanou negaci způsobuje, a nemohl se zbavit pocitu, že v jakkoliv "svobodné" době prostě sídlištní člověk stále nesnese jakýkoliv projev individuální tvořivosti ve svém okolí...Zřejmě mu takové podivínské počiny příliš připomínají, kam až klesl, do jaké ulity se stáhl pod domělým tlakem okolí, co se stalo s jeho duší...


  Podivín, sbírající odpadky kolem domu se dívá, jaké náznaky uvidí v tvářích kolemjdoucích.........
                                                                                       Karel z lesa