Smrkáči a sráči

TIP: nové stránky o veganství a web ticháRadost.cz



Smrkáči a sráči
 
Ojoj...omlouvám se předem, že v těchhle řádcích to trošku zahemží vulgaritami...Není to pouze pro "vypuštění mého ventilku" - prostě se mi jeví, že v tomto kontextu se jedná o výrazy bohužel zcela adekvátní kvalitě dotyčného lidského úsudku, /či spíše podvědomé zvířeckosti?/ A ještě ještě se omlouvám, že píšu o něčem, o čem už jsem dříve psal - bohužel, změna k lepšímu se nekoná...a do třetice se omlouvám, že s takovouhle "prkotinou" otravuji, zatímco by byla přehršel hrůzných kauz,  o nihž by bylo třeba psát.
Prkotina...jak se to vezme. Špičička ledovce, poukazující na pořádný valoun pod hladinou....Takže abych to vysvětlil - smrkáči jsou ti, kdo v lese smrkají do papírových kapesníků a pohazují je volně kolem sebe, sráči /no dobře, změkčím to na bodré "serouši"/ jsou ti, kdo serou - víte, napsal bych kálejí, ale to je prostě příliš kultivovaný pojem, tomuto počinu nepřiměřený - tedy serou přímo na turistické stezky, načež následně používají opět papírové kapesníky, a to celé se navíc ani v nejmenším nesnaží nějak zamaskovat...No, v tomto případě je to asi i "dobře", protože jinak bych do toho jejich hovna šlápl....


No, to, že někdo nechápe, že by měl jít kus stranou, vyhrábnout jamku a po vykonání kultivované potřeby ji znovu zahrábnout, se dá přičítat civilizaci, tedy nedostatku zálesácké výchovy / a možná také tomu, že dotyčný neviděl nikdy v životě kočku/, ale že se nějaký vysokoškolský a kompletně digitalizovaný soukmenovec vysere druhým přímo pod nohy /případně i sobě, bude-li se vracet/, nad tím v tom našem třetím tisíciletí zůstává rozum stát....


Ale dobře, nechme hovno hovnem, chtěl jsem se zmínit hlavně o těch papírových kapesnících. Je to jako móda, jako značkovač životního stylu....Dotyčný tím jakoby říká - "podívejte se, odhazuji odpadek, ale vím, že je ekologicky rozložitelný, že jde o čistou /v drtivé většině nerecyklovanou/ celulózu....Takže jaképak s tím fraky, že, proč to maskovat, zahrabávat? Nevidím důvod...."


Jistě, dá se to nahlížet jako prostá ležérnost, ale to bychom nesměli mít psychologii. Ta dokáže v této slušivé civilizační nadřazenosti vyšťourat i onen prastarý pud k dominanci...Jakoby dotyčný přírodu značkoval symbolem svého ovládání, v tomto případě zjemnělého ekologickou informací...Kapesníkem do tváře, to byla v dobách minulých vždy výzva k souboji...Možná ho do tváře přírody házíme se stejným podvědomým motivem....Nejde už ovšem o souboj, my jsme už momentálně vyhráli, jen tak tedy dáváme přírodě najevo, že toto je naše území, na němž si my budeme dělat co chceme - a přírodo poděkuj, že "ekologicky"!


No, ekologicky.....ti, kdo tuto pohazovací celulózovou módu, poplatni davovému efektu, šíří, se už většinou nestarají o to, jak dlouho se jejich kapesníček bude rozkládat a tvář přírody stigmatizovat...Mohu vám říci, že vyserete-li se pod skalní převis, vydrží tam ty vaše hajzlkapesníky roky...
.Zábavná psychologická úvaha, jak se může normální člověk vysrat zrovna pod převis, že by podvědomě hledal náhradu za zdi svého domácího bakteriálně sterilního záchůdku? No, není-li to pod převisem, jinde rozklad probíhá i týdny až měsíce...


Ale proč o tom píšu, když je to "ekologické"? Ono "ekologické" ještě nemusí vůbec znamenat etické a už vůbec ne estetické..........Nu a co s estetikou, kterýžto pojem u nás zhusta nabývá pejorativního významu? Estetika je praktickým rozvinutím etiky, naší vnitřní hierarchie hodnot, ukázkou míry našeho duševního vývoje. Úzce souvisí s čistotou a krásnem, smyslem pro přirozenou krásu jakožto vrcholovou hodnotu, kámen úhelný naší duše. Pro znázornění, co již pro průměrně vnímavého člověka v tomto smyslu znamená lidský civilizační odpadek v t tváři krajiny, používám s oblibou příměr s plivancem na okně, kterému myslím, kromě žen - hospodyněk porozumí každý, kdo aspoň jednou ročně doma meje okna....


Takové umyté okno je prostě čiré, jiskrné. Myslím, že každý, pro koho má okno nějaký význam, zná ty podvědomé procesy, to uspokojení, když se díváme čirým, zářivým oknem do zahrady..Ta ostrost obrysů, plnost a šťáva barev...podvědomě cítíme, že toto je to pravé, že toto je krása, z níž proudí vnitřní radost a povzbuzení. A teď si vezměte, že, zvláště bydlíte-li v přízemí, půjde nějaký milý hoch okolo a jak to u lidí bývá, na to vycíděné okno vám plivne. Jo, prostě "vytáhne to z paty", hnusnýho, zelenýho hemra........To je něco, že? To je pohled! Ale co to? proč nás to tak vytočí? Vždyť plošně ten plivanec zabírá tak sotva jednu desetinu jediného procentíčka celé plochy! A vidíte - přesto se už na to okno nedá dívat, aniž by se vám nezvedal žaludek, aniž by vaše původní libá harmonie byla totálně zdevastována. Vlnový balík kvantové reality krásy byl zkolabován, paralyzová
 n, podobně jako nepatrná kapička jedu zabije koně.....


Čím to je, že všichni ti podpapírníci, tatrankáři, kokakoláři, pytlíkáři, pivohliníkáři a přemnozí další nic podobného nevnímají, když tyto kapičky civilizačního jedu kolem sebe trousí? Ano, je to prostě civilizovaná primitivnost, které je bohužel dána do rukou možnost takto škodit estetice, etice a životním hodnotám vůbec...Dát do rukou těmto hlupcům z přírody vydřené obalové materiály, to je stějně nebezpečné, jako posadit mužika na post ministra kultury....


A co vy? Jak to cítíte? Když přijdete na jakékoliv krásné místo, zhanobené pár pohozenými kelímky či pytlíky, máte žaludek na to, abyste to prostě ignorovali a dále zálibně vyhlíželi do krajiny? Ano, mnozí z nás se učí IGNOROVAT. Je to typicky živočišný, sebezáchovný a soběúlevný pud - pokud možno z obrazu vyfiltrovat, přehlédnout vše to lidské hnusné, a ponechat si pouze to, co se nám líbilo....Foťákem snadno uděláme výřez, aby byl vidět jen rozhled ze zdi zříceniny, nikoliv už ta hromada hoven a odpadků pod ní...Smrad naštěstí foťák také nezaznamená....


Ano, jistě, neumíte-li ignorovat, zažijete na výletě spousty a spousty nechtěného adenalinu..Na výhledy do krajiny vám pro samé sbírání do prozíravě ssebou vzatých igelitek nakonec nezbyde ani čas, a někdy bohužel ani chuť....ale nepoddávejte se této depce! Chci podpořit všechny podobné politováníhodné citlivky - narvěte ty igelitky /které potom z nedostatku jiné možnosti  v nejhorším případě zanecháte u vrat nějakého chalupáře, ten "bude mít radost", ale nakonec to se skřípěním zubů odklidí/ a vychutnejte si pocit očistného lesního vítězství, jakkoliv velmi dočasného...Mohu vám říci ze zkušenosti, že vyrtváte-li, bude na té vaší trase odpadků stále ubývat, protože do vytrvale čištěné krajiny přecejen stále méně neurvalců hodí ten první odpadek...Mohu říci, že ačkoliv hlupáci se rodí stále a výchova není dána každému, tam, kde sbírám, za posledních dvacet let poklesl počet pliva
 nců do tváře přírody nejméně o padesát, často však i mnohem více procent...

Některá místa jsou dokonce již obecně úplně čistá, tedy přirozená, zaková, jaká od přírody jsou. A na takových místech můžete pocítít i něco mnohem hlubšího, než jakýsi výsledek povrchní purifikace - duchovní hodnotu, duchovní hloubku přirozené krásy, přirozené čistoty, která je čirá, jakkoliv se třeba jedná o místo plné bahna...jde o úplně jiný typ čistoty, je to něco, co ve vás otevírá možnost pocítit spojení s bezmeznou podstatou hluboké krásy.....Je jistým paradoxem, že tento zásadní vjem z přirozené krajiny může být velmi účinně blokován pár pohozenými kelímky či pytlíky, ale je to tak. Uvědomíme si, oč přicházíme? Kdybychom si to uvědomovali, nejspíše bychom to nedělali? Začarovaný kruh? Dobrá, vykročme z něj aspoň my, kteří můžeme. Jistě se někdo další přidá.             ?
 ?                        Karel z lesa