Sekáči

TIP: blog o veganství v ruštině: vegan-ru.cz



 

Sekáči jdou....
....a tváře jim láskou planou, zpívala kdysi Eva Pilarová...Zaměstnancům Compagu ta zář ve tváři poněkud chybí, ale sekají nyní v Mladé Boleslavi, co to dá...byly doby, kdy kolem domů stála metrová tráva a občané běsnili na adresu magistrátu...Asi proto teď firma seká nejlépe snad každý den..

Nejdřív se rozeřvou pojízdné traktůrky, následovány svistem motorových kos..Výsledkem je drn, z něhož už nikdy nic nevyroste..Zažloutlá holá placka, na níž už nebude nic žít..Chtít po městu biodiverzitu je asi už hooodně nadstardartní požadavek..Mám dojem, že lidi na sídlištích mají v sobě spíš tendenci odsud vše živé vypudit, aby jim žádná bakteriálně nečistá havěť nelezla do baráku..taková malá biofobie..Zadavatelé reklamy na příslušné prostředky si mnou ruce.


Já bych rád mnul svou pěstí tvář toho, kdo mi rozšlapal koupaliště pro ptáky, které jsem, dočasně zde bydlíc, pro ně vyrobil...Je jen malou útěchou, že to asi bylo pubertální dítě...Vyjadřuje totiž ten zvláštní rys sídlištní mentality - zatím co veřejný prostor by měl být prostorem všech a všemi by měl být společně utvářen, opak je pravdou - je to prostor nikoho a nikdo se o něj osobně nezajímá. Nejen nezajímá - vytěšňuje ho jako jakousi bandáž, kulisu jejich odcházení a přicházení ke svým dveřím, za nimiž se teprve se odehrává projevený individuální život...

Projev jakékoliv individuality, osobní iniciativy v tomto prostoru společenského vakua, obhospodařovaném do kulisovité podoby placenou firmou, je předem podezřelý, nežádoucí a musí být po zásluze potrestán..

Když jsme jako jediní v zimě dali na okno krmítko, podezíravé pohledy, vyrušené z navyklého stereotypu, zpozorněly. Když jsem na jaře v tomto prostoru nikoho vyvěšoval budky, byl jsem rád, že někdo nezavolal policii..ty budky, nevyvěšené zaměstnanci placené firmy, nýbrž jakýmsi vlasatým individuem, leckoho zneklidňovaly..Jenom pár školáků, otisků rodičovstva, se ale odvážilo vzít kámen a hodit...


Koupaliště pro ptáky, kteří zde nemají žádný jiný zdroj vody, mělo tu smůlu, že muselo bezbranně ležet na zemi. Od začátku jsem tušil, že tento individuální projev soucitu v někom musí vyvolat odpor a agresi...Vydrželo asi týden, než jsem ho, rozšlapané, odnesl do plastů...Prostor tak opět nabyl své kýžené práznoty, uniformity, kulisovosti, apatie.


Ale já se nedám. Všelijakých vík od něčeho, táců atd, z nihž se napajedlo pro ptáky s dodáním třeba pár kamenů dá udělat, se leckde válí dost. Uvidíme, kdo bude vytrvalejší.    Karel z Ráje