"A kolik vám za to platí?"

TIP: nové stránky o veganství a web ticháRadost.cz



 

Moje 74 letá máma už léta uklízí kolem svého paneláčku na sídlišti.. Prostě nemůže vystát ten bordel. To víte, stará škola..Považte, že kdysi lidem záleželo na tom, aby měli kolem sebe čisto a pěkno a - představte si to - i na místech, která nebyla v jejich soukromém vlastnictví!!! Neuvěřitelné, že?

Samozřejmě, kdo by se dnes hlásil k jakémusi trapnému socialistickému kolektivismu, kdo by říkal nějaké "my" kromě vyhraných hokejových zápasů, či přemýšlel o nějakém prostoru, který by, ó hrůzo, byl jaksi nás všech.....
Jak říkám, máma, stará škola. Starého psa nové lhostejnosti a apatii nenaučíš...

Udělal jsem jí takový bodec, s nímž obchází zdevastované trávníky, přes které všichni šmajdají hlava nehlava / - na chodníky není čas, náš spěch je důležitější a veřejný prostor je tu přece pro nás./.Při napichování hromad odpadků, produkovaných převážně kouřící a pijící mládeží z vedlejší školy /ředitel se od zásahů distancoval a odkázal mě na policii./ matku ovšem leckdo potutelně pozoruje...Až jednou to jedna paní nevydržela a matky se důvěrně zeptala : "...A kolik vám za to platí?"..Do té doby bych nepředpokládal, že závidět lze i sběr odpadků....


Nedávno matku nadchla zpráva, že město zaplaví noví metaři a té hnusné špíny bude konec. Nechtěl jsem jí brát iluze...Včera náhle vykřikla :"Už jsou tady!", jako by se jednalo o osvoboditelské jednotky na konci války..A skutečně: mezi domy se začalo poněkud křivolace komíhat několik postav v oranžových vestách...Pohyb to byl dosti nekoordinovaný a oranžoví osvoboditelé brzy zmizeli z dohledu. Bohužel však ne odpadky. Ty při pohledu z okna zůstaly povětšinou na svých místech..Asi to je tím, že sběrači neměli k dispozici ptačí perspektivu...


Zanedlouho se však opět objevili. Šestičlenná skupina procházkovým krokem po chodníku definitivně opustila naše území..Avšak, což mě nadchlo, za zpěvu jakési tradiční romské písně - a to jsem ocenil! Při práci si přece dnes tak málokdo zpívá, a za takové hrdé čelení kulturnímu úpadku patří našim novým metařům náš obdiv a dík!                K. Bartoň