Mléko jako bílá krev

TIP: blog o veganství v ruštině: vegan-ru.cz



 

Kráva, která dosud neporodila tele se nazývá jalovice - ta mléko nedojí. Kráva může dojit když porodí telátko. Pokud je kráva dojena stále a bez přerušení, může dojit i léta (např. 3 až 4 roky, i déle). Avšak pro žádostivost člověka je nucena k mléčné nadprodukci a proto je uměle oplodňována a nucena rodit asi 1x ročně - tak dává více mléka.

Přirozená délka života krávy v dobrých podmínkách je přibližně 20 až 25 let. Kráva držená člověkem na mléko se dožívá nanejvýše čtyř až pěti let, a to proto, že je po tolika letech dojení zcela vyčerpaná a již dojí málo. Člověk uvažuje tak, že takové zvíře se z finančních důvodů nevyplatí držet a proto bývá kráva poslána na jatka, aby přinesla zisk alespoň na mase či kůži. Kráva je vysílena i z toho, že zatímco denně musí dojit nepřirozeně mnoho mléka, nosí v sobě při této zátěži navíc ještě budoucí tele. Udává se příklad, že kráva vydá denně tolik energie, jako běžec maratonu. (Krávy také často zemřou ještě dříve než by byly poslány na jatka - a to na různé nemoci.) Její místo po zabití nahradí kráva jiná, kterou čeká zcela stejný osud.

Dodnes je v naší zemi častou realitou, že většina krav nikdy neuvidí louku. Jsou krmeny tzv. siláží a mnohdy bývají uvázané na řetězu na minimálním prostoru se špatným přístupem denního světla.

Stalo se, že skupiny na ochranu zvířat odhalily špatné zacházení s těmito tvory, neléčené nemoci, nebo dokonce uhynutí hlady.

Mnoha "městským" lidem nedochází, že kráva je savec a tudíž se jí mléko v těle netvoří pouze tím, že jí trávu, ale tím, že otěhotní! Jak již bylo řečeno - aby dojnice produkovala žádané neúměrné množství mléka, musí až 1x ročně porodit tele. Běžnou dnešní praxí je však umělé oplodnění. Krátce po narození je jí vždy telátko násilně odebíráno, aby "nekradlo zpeněžitelné mléko člověku". Kráva i tele odloučení viditelně a bolestně prožívají. Telátka se často převážejí na jatka na velké vzdálenosti a při transportu trpí. (Např. v roce 2008 bylo podle Eurostatu po EU ze státu do státu převáženo asi 930 000 telat). Aby se udržela vysoká dojivost, děje se tento proces oplodňování a odebíráni telete za život krávy několikrát. Telátko je po čase na umělé výživě usmrceno a rozporcováno například na telecí řízky, nebo nahradí místo po jiné krávě. Býčci nedávají mléko, proto jsou po vykrmení usmrceni. (Obdobně bolestná je i situace u koz a ovcí.)

Krávy jsou přešlechtěny na produkci několikanásobně většího množství mléka, než je pro ně přirozené. Člověk nemusí být "odborník" aby viděl jejich nepřirozeně velká vemena, která je zatěžují a způsobují některým viditelné pokulhávání. Betonové či roštové podlahy jim také ničí zdraví. Toto vše se děje v zemích, kde je paradoxně mléka obrovská nadprodukce a kde se syrovátka dává do pečiva, mléko do zmrzlin a podobně.

Za zmínku stojí i to, že mléko je považováno za nutný zdroj vápníku pro kosti člověka. Proč je ale nejvíce nemocí kostí právě v USA, kde je spotřeba mléčných výrobků na osobu největší na světě? I moderní věda přichází s poznatky, že mléko spíše neprospívá člověku. Zvláště ve velkém množství, pasterované a průmyslově zpracované.

Mnoho lidí nemá schopnost dobře trávit mléko - zcela jim chybí enzym na štěpení laktózy. Člověk je jediný tvor (vyjma lidmi domestikovaných zvířat), který pije mléko v dospělém věku. Navíc je jediný, kdo pije mléko od jiného živočišného druhu. Viděli jste někdy dospělou krávu sát mléko od feny? Jde-li člověk ke stromu, utrhne plod a sní jej, je to přirozené. Pokud by člověk odehnal tele od krávy, lehnul si pod ní a začal sát mléko z jejího vemene, byl by  to zvláštní pohled. Člověku přeci jen náleží mléko mateřské, a to v příslušném věku. Tvorba mléka v organismu krávy je složitý proces přizpůsobený jejímu čtyřžaludečnímu traktu - proto je pro tvory s jedním žaludkem, včetně člověka, jeho konzumace velmi zatěžující.

Snad lze tedy po přečtení předchozího textu pochopit proč se někdy mléku říká "bílá krev".

A jak tedy získat vápník, když ne z mléka, sýrů, tvarohu, či jogurtů? Vápník je obsažen v semenech, oříšcích, luštěninách, nebo v zelí a podobně. A co se týká absence mléka z hlediska kulinářského, lze jeho chuť a podobnou konzistenci nahradit mlékem ovesným, jáhlovým, rýžovým, či mandlovým. Jogurty jsou chutné sojové. Sýry již existují rostlinné.

Pojďme si tedy v odstupňované podobě říci o přístupech ke konzumaci mléčných výrobků z hlediska etiky:

- Můžeme konzumovat mléčné výrobky a z různých důvodů nad tím nepřemýšlet. Někdy zde jde o lhostejnost, často však o nevědomost.

- Můžeme konzumovat konvenční mléčné výrobky, ale v různých stupních v omezené míře. Je to lepší než je konzumovat v míře větší, ale utrpení zůstává. Je to však lepší varianta než předchozí.

- Můžeme konzumovat mléčné výrobky pouze nebo převážně z biochovů a navíc omezeně. I zvířata z biofarem ale končí na jatkách. Je to však lepší varianta než předchozí.

- Můžeme konzumovat mléčné výrobky v opravdu minimální míře, od krávy či kozy která žije ve velmi dobrých podmínkách, která nebude usmrcena až bude stará a málo dojící, nebo nejlépe i z chovu, kde nebyl kvůli nadbytečnosti a neužitečnosti zabit ani býček (či kozlík). Takové zvíře bychom museli mít buď doma, nebo znát dokonale jeho "majitele" a podmínky pro život které mu dává. Mohli bychom mu například platit dožití v důstojných podmínkách, zařídit čisté a útulné bydlení a volný pohyb na pastvu a podobně. Tato varianta je opět lepší než předchozí. I tak zůstává otázka ospravedlnění chovu. Existuje sice možná vyjímečný stav, kdy se zvíře a člověk i v takovémto druhu soužití mohou vzájemně obohatit, avšak ten dnes nelze téměř spatřit, je v dnešních podmínkách těžko realizovatelný a jeho výklad je lehce zneužitelný.

- Můžeme přestat zcela konzumovat jakékoliv mléčné výrobky. To ovšem pouze za předpokladu, že se velmi důsledně seznámíme se způsoby, jak si zajistit plně dostačující a trvalý přísun všech látek z potravin nutných k našemu plnohodnotnému a zdravému životu. U případné čistě rostlinné stravy jde hlavně o nutnost příjmu  vitaminu B12 z doplňků, ale individuálně i o jiné látky. K tomu je potřeba určitý důmysl a celkově zdravý styl života. Je ale pravdou, že o přísun všech látek k životu by se měli starat lidé s jakýmikoliv stravovacími zvyklostmi, tedy i ti, kteří jedí maso a mléčné výrobky.

Rozhodnutí je na zodpovědnosti a svědomí každého člověka.

-ze-