Existují také některé "racionální" důvody pro "práva zvířat"?

TIP: blog o veganství v ruštině: vegan-ru.cz



 

Rozhodně ano. Nejprve je ale třeba si uvědomit, že člověk je obdařen schopností racionální, ale i schopností citově-empatickou, nebo chceme-li morální. Obě tyto vlastnosti je nutné zapojit do "pochopení věci".

 

Hovořit právě zde o něčem tak "abstraktním" a "nevědeckém"  jako je morální cit člověka se může zdát být pomýlené - opak je však pravdou.

Pro lepší pochopení si všimněme například utváření a vývoje lidských zákonů a právního systému vůbec. Zákon přece ve svém podstatném jádru nevzniká pouze racionálními postupy - rozum mu zde dává spíše pouhou vnější formu.

 

Skutečným a prvotním základem pro utváření a postupný vývoj zákonů a práv (kam dnes patří například i "právo na život" - "ochrana lidských práv a svobod"), je dosavadní (!) celkově průměrný dosažený stupeň morálních kvalit lidského společenství.

 

Člověk mravně nedozrálý může nástroj civilizace zneužít ke škodě a destrukci. Prvně vždy tedy ctěme a rozvíjejme živou etiku a hlubokou empatii, a až pak případně využívejme prostředků techniky, výrazů umění a síly slova. Rozum ať je vždy především nástrojem vnitřní etiky člověka.

 

Tak jako je zcela neetické a racionálně nesmyslné, když se příslušník jedné rasy nadřazuje nad příslušníka jiné rasy (tzv. "rasismus"), nebo když se člověk jednoho pohlaví nadřazuje nad člověka opačného pohlaví (tzv. "sexismus"), je stejně tak neodůvodnitelné a hloupé, když se člen jednoho životního druhu nadřazuje nad zástupcem jiného druhu, tedy zde člověk nad zvíře, (tzv. "speciesismus").

 

Jak víme (nejen) z poznatků vědy, je život všeho a všech na naší planetě provázán velice těsnými (byť někdy na první pohled neviditelnými) vazbami. Právě pro tuto "těsnost" jsou tyto vazby zároveň i neuvěřitelně jemné a křehké. Kdekoliv a kdykoliv tedy my lidé narušíme tyto vazby, narušíme tím vždy znovu a vždy více rovnováhu živého přírodního "ekosystému". Tento živoucí celoplanetární organismus, jímž jsme (někdy nevědomně) i my lidé, se snaží ze všech sil zachovat sám sebe při životě, jak nám stále častěji dokládá i věda.

 

Člověk je součástí tohoto Celkového Života a nepřestane-li způsobovat ostatním bytostem a formám bytí zbytečné utrpení - například vražděním zvířat pro maso, vrátí se jeho krutost v rámci fyzikálně-biologických zákonů zpět na jeho společenství - v případě konzumace mrtvých těl zvířat mimo jiné jako zásadní úbytek pitné vody (pro vznik jednoho kg masa je potřeba mnohonásobně  více pitné vody než pro vznik jednoho kg  obilovin), nebo úbytkem pralesa, jehož stromy lidstvo kácí za účelem vzniku nových ploch pro pastvu zvířat (2 hektary uživí jednoho člověka konzumujícího maso, ale stejná plocha uživí asi 14 vegetariánů, či asi 50 veganů - tedy vegetariánství je šancí i pro pralesy, které jsou nutné pro zachování života na Zemi).

 

Působením bolesti zvířatům a přírodě zakusíme zpětně v kratší či delší době bolest na sobě samých a způsobíme ji i svým blízkým lidem. Podle logického fyzikálního zákona že každá "akce" má svou zákonitě následnou "reakci", je jisté, že cokoliv učiníme (v negativním, ale i pozitivním slova smyslu!!), vrátí se na nás, protože VŠICHNI ŽIJEME V JEDNOM JEDINÉM SPOLEČNÉM SVĚTĚ!

 

Neuznávat prakticky práva zvířat by tedy bylo velmi nelogické a iracionální.  Této skutečnosti dávají stále více za pravdu i mnohé oficiální vědecké obory, ale i mnohé seriozní filozofické směry.

 

AVŠAK POZOR!! - Pouhý strach z výše zmíněného působení zákonitosti, že každá "akce" vyvolává svou "reakci", by pro přechod k etickému vegetariánství a ochraně zvířat byl motivací velmi silně nedostatečnou, ba přímo pochybnou až vypočítavou, neboť by vycházel z antropocentrického, neboli lidsky- sebestředného zájmu. Nešlo by nám v první řadě o praktický soucit se zvířaty a s přírodou, ale vedla by nás pouze obava o vlastní přežití!!  ("Nepřežije-li planeta, nepřežiji ani já.")

A právě lidsky-sebestředné myšlení je přece oním spouštěcím prvkem, který lidstvo do současné globální eticko-ekologické krize dostal.

 

Tím si tedy potvrzujeme platnost skutečnosti, že na prvním místě musí každý jednotlivý člověk, i lidstvo jako celek, nutně a bezpodmínečně usilovat o žitou etiku a tu následně propojovat se složkou racionální.

Je tedy nanejvýše nutné hledat v sobě lidský cit, pokoru a vědomí spřízněnosti se vším živým. Jakkoliv se to může zdát člověku racionálně-civilizačního založení těžko pochopitelné, život lidí, zvířat, rostlin, i celé planety Země, může zachránit pouze a jenom naše upřímná snaha o pěstování soucitu!!

-ze-