Přišel rabín za Bohem a povídá: "Chtěl bych si prohlédnout peklo a také nebe." - "Tak si vezmi Eliáše jako průvodce", praví Stvořitel, "ten ti ukáže obojí."
Prorok vzal rabiho za ruku a přivedl jej do veliké místnosti. Všude okolo stáli lidé s dlouhými lžícemi. Uprostřed na ohni v hrnci se vařil chutně vyhlížející a voňavý pokrm. Lidé jej nabírali dlouhými lžícemi. Všichni ale byli vyhublí, sešlí a špatně vypadali.
Nebylo se čemu divit: jejich lžíce byly příliš dlouhé, než aby si je mohli dát do úst, a tak to skvělé jídlo nemohli ani ochutnat.
Když vyšli ven, rabi se ptá proroka: "Co to bylo za podivnou místnost?" - "To bylo peklo", zní odpověď.
Přišli do druhé místnosti. Na první pohled tam všechno bylo stejné jako v té první. Všude okolo lidé s dlouhými lžícemi. Uprostřed na ohni se vařil chutně vyhlížející a voňavý pokrm, a všichni jej z hrnce nabírali svými dlouhými lžícemi.
Byl tu ale rozdíl. Lidé byli dobře živeni, vypadali zdravě a spokojeně. "Jak je to možné?" - Rabi se pozorně zadívá a vidí důvod: lidé se těmi dlouhými lžícemi krmí navzájem. Dávají jíst jeden druhému. A rabi najednou ví, kde je.
(chassidská pohádka z ruska)